Sanu,
další adventní týden je za námi. Už jsem i zdravý a žaludek mám také v pořádku. Je možné, že ty problémy byly způsobeny také i složením našeho jídelníčku, že jsme přešli rychle na místní nigerijskou stravu, která je velice ostrá a opomenuli jsme živiny, které naše tělo potřebuje a na které jsme zvyklí. A tak jedna starší anglická misionářka se rozhodla nám v této oblasti pomáhat a dohlížet na nás a na to, co vlastně jíme. Tak si nás vzala pod svá křídla.
Minulou neděli jsme navštívili nigerijskou církev - ECWA. Byla to tradičnější církev a bylo tam asi kolem 700 lidí. Hned na začátku veřejně přivítali všechny nové hosty, takže i my jsme se krátce představili a už nám dávali předběžnou přihlášku do církve :) Potom jsme šli na návštěvu k rodině Martinova nigerijského kolegy z práce. Otec v posledních letech oslepl, ale přesto popisoval všechno barvitě a nadšeně. Nejvíce asi byl nadšený ze své misijní církve a práce misionářů vůbec. A tak se s námi bavil a vyprávěl o všem možném, probírali jsme jazyky, naše rodiny, kultury atp. Má 8 dětí a 8 vnoučat a říkal, že když chodil do školy, tak nad názvem Czechoslovakia si málem vylámal jazyk.
Pak v pondělí mě začal zlobit onen můj žaludek, jak jsem se již zmínil i v předchozím dopise. Všichni kolem byli trochu ze mě vyděšeni, protože jsem rychle ztratil barvu, ale pak jsem ji zase rychle nabral a zlepšilo se to. Hned následujícího dne už mi bylo lépe, a tak jsem pomáhal aspoň na dálku přes síť nasazováním nové verze onoho mého prográmku. Ve středu jsem již opět šel do práce vypomáhat znovu na počítačovém oddělení - na mém se ještě dodělával dabing do 3. jazyka. Všichni měli radost, že jsem už zpátky, a tak mě znovu přivítali.
V kanceláři každý den začínáme všichni společně ranní chvilkou z Božího slova a modlitebními potřebami za ten den. Pak v sobotu k večeru bývá domácí skupinka a v neděli odpoledne modlitební skupinka, kde se sejdou pracovníci z Wycliffe (jsou z různých odděleních, tak během týdne není ani moc příležitosti se se všemi společně modlit, a proto se to řeší takto.)
Tuto sobotu navíc proběhla vánoční párty pro všechny pracovníky Wycliffe. Sešli jsme se na dvorku jedné rodinky, kde jsme strávili společný čas - jídlo, koledy, slovo i poklábosení. Celý dvorek byl ve stínu košatého stromu, který byl vánočně ozdoben. Každý přinesl nějaké jídlo a cukroví, které napekl. I my jsme společně během týdne nějaké cukroví napekli spolu s jedněmi Američany.
Minule jsem zapomněl se podělit ještě o jednu příhodu. Jednou jdu tak sám do lidovější nigerijské restaurace na oběd a potkám tam známého z jiného oddělení. Uměl i trochu základy místního jazyku, a tak se pustil do řeči s Nigerijci, kteří si k nám přisedli. Pomalu od samotného jazyku se dostali až k jeho práci jako misionáře. Měli radost z toho, že jíme jejich nigerijská jídla, zajímáme se o jejich jazyk a vůbec měli radost z misionářů a i konkrétně z této překladatelské práce, a tak za nás zaplatili celý oběd.
Už jsme se tu i nějak aklimatizovali. Do Afriky jsem se asi již zamiloval, a nejen do ní. ;) Pomalý internet nebo výpadky elektřiny už bereme jako něco normálního. Ale naopak když třeba elektřina jde po celý den, tak se divíme, co se děje. Například tuto sobotu se to stalo, ale to bylo vysvětleno tím, že zrovna přijel do města guvernér. Dokonce jsme viděli i jeho kolonu vozidel, jela tedy celá v protisměru, ale to asi není nic nezvyklého. Občas totiž potkáváme na silnici nějaká auta a motorky, kteří si krátí cestu jízdou v protisměru. Nemá cenu se nad tím rozčilovat, Nigerijci by stejně odpověděli, že to chce klid.
Jsem si ještě vzpomněl, že jednou v prvním týdnu jsme šli do města se nechat vyfotit - kvůli vízovému procesu. Tak pan fotograf si nás vyfotil, a pak jsme čekali na vyvolání fotek. Mezitím jsme ho pozorovali, jak nás ještě ručně upravuje. Trochu nás ještě ostříhal a učesal a bylo to hotovo! Takové služby u nás nenajdete! :)
Na jedné křižovatce blízko letecké akademie je vystaveno letadlo uprostřed kruhového objezdu. A včera jsme zjistili, že se jedná o Aero L-29 Delfín - vyrobený v Československu! Tak to až pak se budeme zase někdy bavit s Nigerijci, odkud že vlastně pocházíme, tak můžeme poukázat na tu jejich křižovatku. Pokusím se ho někdy vyfotit.
Jo a potkali jsme jednu škodovku!
Přeji krásný adventní čas,
ať vaše Vánoce jsou senza,
napíši vám zas,
zdraví vás Jenda.
Žádné komentáře:
Okomentovat