12. dopis

Pokoj lidem dobré vůle:)

Tentokrát se zaměřím na jednu velkou událost, která se udála minulý týden v pátek. Oslavili jsme výtisk 4 Nových zákonů, které nedávno dorazili ještě teplé z Jižní Koreje. A byla to velká oslava. Konala se v NBTT a sešlo se spousta lidí, překladatelů, pracovníků Wycliffe atp. Škoda, že u toho nebyl John Bendor-Samuel, který nedávno zemřel a o kterém jsem již napsal. On totiž tady byl průkopníkem a započal tady tuto práci.
Slova na začátku se ujal náš vedoucí, který přirovnal výtisk těchto nových biblí k medu. Někteří Afričané sice možná doposud měli možnost se dostat k Božímu slovu přeloženém do angličtiny, což jistě pro ně bylo určitě něco sladkého jako cukr, ale nyní mají možnost ochutnat Boží slovo v jejich mateřském jazyce, daleko sladším způsobem ve formě medu, např. teď jednu z nich si má možnost takto přečíst 11,5 milionů lidí.
Překlad těchto biblí trval déle než 10 let. A skrývá se za tím spousta práce, příběhů jak radostných, tak i bolestných, ale Bůh byl stále věrný a dovedl tato díla až do konce! Překladatelé těchto biblí krátce řekli příběhy, které provázely vznik těchto biblí a padly i slzy při tom, např. jedna z nich se začala překládat v roce 1999, ale kvůli viru byla tato práce zničena a muselo se v roce 2001 začít úplně znovu.
U další Bible byl překladatel s hlavní pistole u své hlavy přinucen k vypití jedu. V nemocnici se ho podařilo zachránit, ale dodnes má potíže se žaludkem. Anebo u této bible se dělaly i “testy” toho, jak na ni budou reagovat muslimští čtenáři, jak je přeložena, zda je její jazyk jim srozumitelný atp. A ačkoliv se jednalo ještě o ne zcela hotovou práci, tak i tímto způsobem Boží slovo některé muslimy zasahovalo - když jen ochutnaly kousek medu.
No přijel jsem asi ve skvělý čas, děje se tu spousta věci a je vidět i mnohé ovoce, které ne každý měl možnost vidět a dočkat se ho. Každý rok tu prý vyjde jeden překlad Nového zákona. Tento rok se urodily hned čtyři a příští rok jich má být ještě více!

Koncem  týdne již odjíždíme na pracovní cestu nahrávat celý Nový zákon. Takže budu 2 týdny bez spojení se světem. Teď probíhají přípravy, zkoušíme naše vybavení a já trénuji spolupráci s rodilými mluvčími při nahrávaní. No není to ani o technických věcech, jako spíše o sledování cizího textu jak na papíře, tak i jeho rychlé vyhledání na počítači, rychlá editace atp. Hlavně to bude i zápas s časem. Jsme pouze 4 a máme na to jen 2 týdny. Budeme nahrávat od rána až do 9. večerní hodiny. A to se budeme jenom zaměřovat pouze na samotný obsah, po návratu nás ještě bude čekat úprava pořízených nahrávek.
Takže můj nigerijský kolega četl kousek biblické pasáže a já ho nahrával. Když se dopustil chyby, tak větu hned zopakoval třeba několikrát. Pak se to ostříhalo, popř. našly další chyby a daná část se musela nahrát znovu. Jinak při nahrávání bude k dispozici i další člověk, který rozumí danému jazyku a který bude také kontrolovat výslovnost. Nicméně i to, že já danému jazyku nerozumím má i také své výhody - můžu si povšimnout některých chyb, které i rodilí mluvčí přehlédnou ve výslovnosti (např. když existuje více podobných výrazů a některé jsou spíše hovorovější). I pár takových chybiček jsem nalezl u svého kolegy:)
Takže se prosím modlete za tento výjezd. Ať nám technika slouží, ať se podaří všechno nahrát a také za spolupráci s rodilými mluvčími, protože to bude i boj o čas, tak aby nám to šlo všechno pěkně od ruky.

Jinak dneska jsem byl u dámského kadeřníka. No byl to tedy pánský, ale musel si asi připadat jako dámský, protože ze mě byla obrovská kupa vlasů. Muži totiž tu chodí jen na krátko a když k němu někdo přijde, tak si chce většinou zkrátit vlasy např. jen ze 4 mm na 2 mm atp.
No a včera bylo tady docela pořádně zataženo. Není tu stmívání, takže to bylo takové divné, že bylo takové přítmí. Vypadalo to, jakoby se chystalo pršet, ale vůbec nekáplo a dnes byla obloha už čistá. Holič říkal, že by teď měl někdy udeřit první déšť tak na 1-2 dny a pak zase několik měsíců nic až do období dešťů - no byl by to první déšť, který bychom tu v Africe potkali, když tedy nepočítám to, jak občas chodím i někdy v pyžamu zavírat vodu, kterou nechá správce přečerpávat čerpadlem do našeho barelu - takový náš vodojem, a pak na to zapomene a voda přetéká.
Jinak dneska byl státní svátek - narození Mohameda, takže jsme měli volno, ale i tak se nás sešlo v kanceláři docela hodně. Dnes opět propukly nějaké nepokoje v centru města, takže i toto je modlitební potřeba.


hodně Božího pokoje a radosti přeje

Honza

V Jos 15. února 2011

 

Bůh ti kryje záda

(napsala Judit)

Nedávno jsem si koupila batoh na notebook. Když jde o „vážnou“ koupi, tak si vždy pročítám recenze k daným produktům. Pokud i jediný člověk napíše negativní kritiku, tak danou věc nekoupím! Hledám totiž špičkové zboží. Samozřejmě za to můžete obvinit Amazon, protože ten mě v takovém perfekcionismu ještě podporuje!

Samozřejmě, že není nic špatného na pročítání recenzí a hledání správné volby, zvláště když jde o větší koupi. Prostě se jen bojím udělat špatná rozhodnutí nebo toho, že pár dní po koupi mého baťohu najdu lepší a levnější.

Životní rozhodnutí mohou být taková. Bojíme se učinit nějaké rozhodnutí a vykročit ve víře do neznáma a možná to nedopadne dobře, obáváme se, že uděláme chybu, mineme něco lepšího a vlak nám ujede. To se zvláště týká velkých rozhodnutí – kde bydlet, koho si vzít, zda nezměnit zaměstnání... A zejména to platí pro puntičkáře!

Samozřejmě chceme Boha zahrnout i do našeho rozhodování, nebo ne? (Možná ne zrovna v otázce batohů!) Je moudré hledat Boží vůli, tedy pokud to není jen jakási „pojistka“ proti nezdaru. Učinila jsem nějaká rozhodnutí a jsem si jista, že byla podle Boží vůle, ale přesto se ty věci moc nevyvedly, jak bych možná chtěla. Znamená to, že jsem udělala špatná rozhodnutí, nebo Bůh má v rukávu další plány?

O tomto jsem jednou chatovala s kamarádkou. A jako pokaždé, tak i teď přišla s velkou myšlenkou. Proč si myslíme, že Bůh nás opustí, když učiníme nějaké rozhodnutí a věcí se moc nevydaří? Copak Bůh nám zamýšlí říct: „No dobrá, bylo to tvoje rozhodnutí, tak si poneseš i následky. Budeš to muset teď sama vyřešit.“ ? Takový není, nebo ano?

Jeden volnější překlad z Žalmu 139,5 říká: „Hledím za sebe a ty jsi tam, hledím vzhůru a ty jsi tam také – tvá konejšivá přítomnost je se mnou.
Nebo jiný: „Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.“ - Bůh není jen vepředu, když mě vede, ale je také vzadu, když mi kryje záda. Ve skutečnosti je velmi blízko, vlastně „svou dlaň položil na mě“. Bůh mi kryje záda!

A v období rozhodnutí chodím s Bohem, modlím se, čtu Jeho slovo, uctívám ho... a pak se nemusím bát učinit chybu, učinit špatný krok, nechat si ujet vlak, protože se to nestane. A pokud učiním rozhodnutí a věci nedopadnou dobře, jak jsem plánovala, tak i o to se Bůh postará: je to součást jeho plánu mně pomoci - vycvičit, vyrůst a posunout dál.

Zakončím jednou ilustrací. Kdykoliv slyším sloku „V den soužení... jsi mě přikryl“ ('One Thing' Hillsong), tak mám před sebou následující obrázek. Dva ozbrojení policisté se chystají prohledávat opuštěnou továrnu, kde se ukrývá střelec. Tiše se plíží k otevřeným dveřím a jeden policista křičí na svého parťáka: „Jdu dovnitř... kryj mě“. Pak proběhne vchodem zatímco druhý policista zaujme místo za ním a začne s krycí palbou chránit svého parťáka a odvádí střelcovu pozornost.

No možná tento obrázek nemůžete brát zas tak doslova, ale pro mě je to jakoby Bůh říkal: „Jdi do toho Judit. Kryju tě!“ Mohu běžet vpřed s plnou důvěrou, že Bůh mi kryje záda. „Svou dlaň položil na mě, sevřel mě zezadu i zpředu “

PS: A mimochodem batoh je skvělý!

11. dopis

Tak po delší době vás opět zdravím z Afriky!
Tentokrát se zaměřím více na finance, jak jsem se minule i o tom zmiňoval. Pokusím se napsat, jak tu hospodaříme a co kolik tu stojí, co se dá sehnat v obchodech atp.
Nejdříve ale chci poděkovat za pravidelnou finanční podporu a začít o tom, jak to vlastně s ní vypadá. Celkově si myslím, že vše vypadá v pořádku a že nakonec se i podařilo vyplnit finanční mezeru, kterou jsem měl před samotným odletem. Wycliffe z ČR nám peníze přeposílává na další Wycliffe účet, ze kterého si je chodíme osobně vyzvedávat u naší účetní. Deset procent příjmů je odváděno přímo na misijní práci Wycliffe. Účetní z ČR nám posílá výpisy příjmů - teď mám tedy pouze za listopad a prosinec. A podle nich to vypadá, že potřebná částka (kolem 15 tis. měsíčně) je pokryta - přispívají i lidé z jiných sborů nebo i někteří lidé jednorázově, takže díky jim se mezery zaplní. Čekáme i na výpisy výdajů tady z Nigérie, takže více budu vědět asi až potom.
A teď něco konkrétněji:)
První měsíc jsme zaplatili prodloužení víza, které stálo kolem 80 tisíc naira (1Kč je přibližně N8) a různé prvotní výdaje (dokoupení potřebného vybavení, odvoz z letiště, léky atp.). Teď tedy čerpáme peníze už jen na samotný pobyt a pak už jen na zpáteční odlet, snad už nebudou žádné mimořádné výdaje. Co se týká měsíčních výdajů, tak ubytování nám přijde na přibližně $100 na osobu. Což je výhoda, že tu jsme dva, protože tak se můžeme společně podělit a ušetřit. Pak samozřejmě jsou výdaje za jídlo, o tom napíši více až ke konci dopisu. A telefonní poplatky, transport, hospodyně atp.
Ze začátku se u nás 2 hospodyně střídaly dvakrát týdně. Vypomáhaly nám s nakupováním, vypráním, umytím podlahy atp. Takže jsme si nemuseli dělat starosti o tyhle věci. Jenomže obě otěhotněly a výsledkem toho bylo, že v lednu jsme hospodařily úplně sami. Ale od únoru se nám podařilo sehnat novou, která nám pomůže aspoň vyprat a umýt podlahu, která je neskutečně zaprášená. Ale o zdejších prašných podmínkách jsem již psal. Když se třeba sprchuji, tak se i divým, kolik je ze mě špíny.
Nakupování bylo první týdny obtížnější, protože jsme pořádně neznali hodnotu věcí, potravin atp. A navíc jelikož jsme cizinci ze západu, tak dostáváme automaticky na tržištích vyšší cenu. Ale první měsíce nám nakupovala naše hospodyně, což celkově vycházelo pro nás levněji a my jsme aspoň poznali cenu jednotlivých věcí. Ale jinak v kamenných obchodech je fixní cena. Stravovat se chodíme různě. Já většinou chodívám do nigerijské restaurace, která je taková lidovější. Oběd tu přijde na N250. Je sice ostrý, ale už jsem si trochu zvykl. Navíc nedávno jsem objevil, že mají něco, co je podobné našemu rizotu, které zbožňuji. Jmenuje se to jeloff a je to dokonce tradiční africké jídlo. Anebo si dávám knedlík (obrovská knedla z krupice) s polévkou Egusi. S masem je to velmi obtížné, ne že by tu nebylo, ale nedokážeme ho pokousat:) Bývá totiž hodně gumové. Tato restaurace je kousek od naší kanceláře. Navíc když vyjdu z našeho dvora na ulici, tak až tehdy si většinou během dne uvědomím, že jsem stále v Africe - provoz na ulici, spousta Nigerijců, krámek s opravou motorek, obchody, zvuk klaksonů atp.
Ale každý den nejíme nigerijské jídlo - to by asi zatím nás žaludek nevydržel. Vaříme si a občas chodíme i do jiných restaurací i na nějaké to pořádné evropské jídlo jednou za čas. Chodíme hlavně k Číňanům na porci polévky:) Ta přijde sice na N400, ale je to obrovská porce s nudlemi. Nejdříve se proto musím do ní pustit vidličkou a až potom mohu použít lžíci. Nachází se hned vedle jejich pekárny, ale není tam žádný nápis, že je to restaurace, takže asi málokdo o ní ví. Jídelníček je samozřejmě v mandarinštině a angličtině. Ale Číňané anglicky moc neumí, tak se jídla objednávají podle souřadnic z jídelního lístku. Když přijdeme, tak se posadíme do jedné z menších místností a zazvoníme na zvonek. Přijde většinou nigerijská obsluha a hned si automaticky objednáváme naší oblíbenou polévku - D6:)
Nebo se dá jít najíst i k Libanoncům, u nich menu přijde na N1000. A navíc většinu evropských potravin seženeme právě u nich v obchodě.
Je tu hodně levných věcí, ale i spousta drahých. K těm dražším obecně patří maso a mléčné výrobky.

A teď se pokusím vypsat pár věcí jen tak pro přehled a srovnání.
diesel N110
super N65
marmeláda N350
cornflakes N350
cukr N370
mouka N300
10 cibulí N250
10 brambor N250
1 paprika 50N
olej N550
maso na řízky N1000
čerstvé mléko N400
1 vejce N30
toustový chléb N250
trs špenátu N60
1l jogurtu N400
trs banánů N300
plechovka fazolí N200
jam N150
1l balené vody N100
400g suchého mléka N600
toaleťák N50
miska burákového másla N800
svíčky N200
cesta motorkou do centra N100

S jízdou na motorkách je to tu zajímavé. Poskládá se na ni i celá rodinka a převáží na nich skoro cokoliv (třeba i prase). Jednou jsem dokonce i viděl, jak si jeden Nigerijec zakoupil velikou postelovou matraci a na odvoz použil právě motorku. Matraci si dal na záda a přidržoval ji oběma rukama. Řidič musel jet velmi pomalu, protože jinak by to toho pána odfouklo i spolu s matrací.

Nakupovat se dá hned na ulici. Ale v obchodě není moc velký výběr potravin a je to spíše takový koloniál. Bydlíme hned vedle velké křižovatky, tak je tu spousta dalších obchůdků a stánků se zeleninou, hotovými jídly atp. Pro větší výběr zeleniny a potravin musíme do centra. Chleba kupujeme u Číňanů v pekárně - je to totiž při cestě, když jedeme k někomu na návštěvu.

Se musím ještě pochlubit, že se nám podařilo sehnat i strouhanku - dokonce i v plechovce! Nigerijci ji totiž vůbec nepoužívají. A láhev fanty přijde na N60 a má daleko lepší chuť než u nás. Ale voda pro změnu tu má také jinou chuť, ale to bude asi naším vodním filtrem:(

Koncem příštího týdne odjíždím s Frankem a dvěmi dalšími spolupracovníky na jeden větší projekt - během dvou týdnů budeme nahrávat celý Nový zákon. Těším se na to, ale bude to znamenat i určité starosti, vyšší místní teploty, otázku stravování atp. Takže bude potřeba i modliteb, aby tento náš výjezd byl úspěšný a vše se podařilo, aby se to nemuselo nahrávat znovu, protože to místo se nachází velmi daleko a z ruky.
A zároveň příští týden bude probíhat konference v mojí církvi, takže i na ni jsem zvědavý.

Jinak nám se tu také oteplilo, takže už nemusím večer spávat ve spacáku.

Ještě jednou děkuji za pravidelnou podporu - jak finanční, tak i modlitební. A připomínám, že pokud byste chtěli potvrzení o darech, tak si o něj napište buď mně nebo české Wycliffe kanceláři (wo_czech@wycliffe.org)

Zdraví Honza

10. dopis

Tak vás opět zdravím!
Tentokrát se nebudu moc zaměřovat na práci, ale zkusím více napsat o jednom pohřbu, kterého jsme se zúčastnili a o sobotním výletu, kdy jsem asi poprvé pořádně ochutnal Afriku.
Celý týden jsem v kanceláři dodělával formátování textu nového zákona tak, aby byl snadno čitelný rodilými mluvčími. V sobotu si Frank vzal zpracované texty posledních knih NZ, které jsem primárně zpracoval a odjel spolu s naším kolegou Johnem do jednoho města poblíž hranic s Kamerunem. Tam více domluví podrobnosti ohledně našeho výjezdu, který tam budeme mít za měsíc a teď při té příležitosti už i nahrají některé poslední knihy NZ.
V pátek se konal pohřeb jednoho velmi významného misionáře a klíčového člověka ve Wycliffe organizaci. Byl to Dr. John Bendor-Samuel (1929-2011). Zemřel 6. ledna velmi nečekaně - srazilo ho auto v blízkosti domova. Podílel se na vzniku Wycliffe ve Velké Británii a spolu s manželkou sloužil v Peru, Brazílii a podílel se na pionýrské práci překladu Bible v mnoha afrických zemí. Trochu více informací v angličtině o něm můžete najít např. na stránce http://wycliffe.org.uk/wycliffe/about/history-bendor-samuel.html a http://www.dacb.org/stories/ghana/bendor-samuel_john.html .
Takže jak již zaznělo, tak pohřeb se konal v pátek a zúčastnilo se ho stovky lidí po celém světě, každá Wycliffe stanice - byl totiž přenášen živě přes internet. I my v Nigérii jsme se toho účastnili. Na daný den jsme si pronajali rychlejší a také dražší internetové spojení u jiného poskytovatele tak, aby bylo vůbec možné se této události účastnit. Martin měl na starosti technickou stránku, takže týden před tím pečlivě testoval spojení a všechno, aby bylo připravené. Byla to pro něho asi první velká věc a také výzva. Měl trošku obavy, jak to vše dopadne, ale dopadlo to skvěle. Sice byly menší kratičké výpadky, ale ty byly způsobeny na jiné straně (kolem 170 počítačů po celém světě bylo připojeno ke sledovaní tohoto programu, takže proto docházelo občas k menším výpadkům. Program začal v 15:30 a bylo to promítané v NBTT (Nigerian Bible Translation Trust), což je podobná organizace s kterou velmi úzce spolupracujeme. Účastnilo se ho asi celkově něco přes 60 lidí, dokonce přišla i bývalá manželka guvernéra.
Já jsem na něj dorazil těsně před začátkem, ale někteří tam byly i o hodinu dříve. Martin mi pak řekl, že na začátku, když chystal dataprojekci, tak tam pustil na zkoušku záznam nedělní bohoslužby s Nickem Vujičičem, který jsem mu dříve poskytl. Vyzkoušel jen video, ale lidé to sledovali a velmi zajímavé to bylo pro ně, tak je na to nechal koukat dále, i když to bylo i s českým překladem.
Celý ten pohřební program byl takový pěkný – na jedné straně smutek z toho, že nás opustil Boží služebník, a na druhé straně i radost, že je teď s Pánem. A celé mi to připadalo i zároveň jako takové zvláštní kázání - trochu jiné, než na jaké jsme zvyklí. Nebylo to o teorii, ale o konkrétních příkladech a způsobu života tohoto Božího služebníka. A bylo to zároveň i humorné – zaznívaly tam veselé příhody s JBS. Jako první se slova ujal jeho bratr, který řekl něco o jeho dětství a zmínil první veselou historku. Bylo to o tom, kdy si jednou na svého bratra stěžoval. Jejich otci totiž oznámil, že John už nemiluje Boha. Otec se udivil a zjišťoval, co se stalo. No a vyšlo najevo, že ti dva se pohádali a že když ten druhý bratr na Johna žaloval, tak poukazoval na verš z Bible, že ten, kdo nemiluje svého bratra, tak nemůže milovat ani Boha.
Pak promluvila jeho manželka a říkala, že přestože oba dva měli odlišné osobnosti, tak i přesto je Bůh vedl celou dobu v jednotě. A také zmínila nějaké úsměvné okamžiky, např. s nadsázkou vyprávěla, že když jednou John řídil auto velkou rychlostí, tak si říkala, že to nemůže být ten pravý:) .
Potom přišlo jeho 5 dětí, které zmiňovaly nějaké momenty z jejich dětství. Přestože jejich otec byl v práci velmi vytížený, tak vždy když přišel z práce, tak se jim plně věnoval a večer jim i čítával.
No a nakonec na pódium se dostavilo i 15 vnoučat a závěrem i jeho spolupracovníci.
Já jsem ho vlastně vůbec neznal, takže až z jejich vypravování jsem se o něm postupně dozvídal. Kdyby se měl charakterizovat pár slovy, tak to byl pokorný a věrný Boží služebník, byl velmi prostý, měl obrovský zájem o lidi, uměl jim velice dobře naslouchat. Když někdo se s ním bavil o svých starostech, tak i pár týdnů poté si pamatoval podrobnosti a vyptával se na ně – na zdraví dětí, práci atp.

No a v sobotu jsme měli naplánováno vyrazit do menší rezervace se podívat na divoká zvířata. Když jsme tam dorazili, tak tam už čekal dav lidí, tak jsme si mysleli, že asi také čekají až otevřou. Jenomže otevírací doba byla od 10:00 a my jsme tam přijeli v 10:30, takže to bylo zvláštní. Ale pak brzy jsme se dozvěděli, že tam teď stávkují a neví se, kdy stávka skončí. Tak z toho sešlo. Vrátili jsme se tedy zpět domů, ale já jsem si pak přesto naplánoval vyrazit na větší túru za město. Protože sobota je asi jediný den v týdnu, kdy si můžu pořádně užít slunce. Sbalil jsem si tedy do batohu tekutiny a vyrazil. Hned po pár kilometrech jsem narazil na Richarda – Nigerijce z Anglie, který stál pod stromem a pozoroval okolí. Vypadal, tak trochu jinak, než ostatní, kteří za něčím neustále spěchali – on jakoby relaxoval, což možná proto jsem se u něj zastavil a dal s ním do řeči. On mě asi sledoval zpovzdálí delší dobu – jsem totiž šel po silnici podél ranveje. Se ptal, zda jsem to šel opravdu pěšky. Asi bělochy chodit pěšky moc tu Afričané nevidí. A pak vyprávěl, že teď přijel z Anglie a chtěl si také vyrazit někam na vycházku, ale jeho místnímu kamarádovi se nechtělo, tak si vyrazil také jen tak sám. S nadsázkou si stěžoval (na účet kamaráda), že Nigerijci mají hodně dětí, a pak nemají ani čas na cestování a jsou zavřeni doma.
No a od něj jsem vyrazil dál na venkov. Měl jsem namířeno k přehradě, která je za městem. Ale šel jsem k ní trošku oklikou. No a jak jsem procházel vesničkami a okolní krajinou, tak lidé mi tam připadali jiní, než ve městě. Byli daleko více vřelejší a otevřenější. Cestou jsem je potkával většinou na poli, nebo při stavbě svého domku. Když jsem na ně zamával, tak zamávali nazpět, i když byli velmi daleko ode mě. Největší pozornost jsem vzbuzoval u dětí. A když jsem procházel vesnicí, tak domy v nich byly oplocené kaktusy, které sahaly 2-3 metry vysoko. Jinak okolí města Jos a i město samotné vypadá velmi krásně. Je tu totiž spousta skalních útvarů, balvanů atp. A k tomu i červený písek. S tím pískem je to tu docela úsměvné, protože půda je všude červená, ale tenisové kurty jsou z betonu:)
Po pár hodinách chůze jsem zjistil, že jsem se asi trošku ztratil. Tak jsem požádal jednoho Nigerijce, aby mě zavezl na své motorce k oné přehradě. Zjistil jsem, že přehradu jsem nechtěně minul o velký kus cesty. No nevadí, aspoň jsem se podíval po okolí. Tak mě zavezl k přehradě a cestou mi i zastavoval, protože jsem chtěl i pořídit nějaké velmi pěkné snímky. Od přehrady jsem se pak vydal pěšky zpět do města, ale hned po pár minutách mi zastavili nigerijští katolíci a svezli mě přímo do centra. Tam jsem udělal ještě nákup potravin a odchytl si další motorku domů, kde jsem se hned osprchoval a vyrazili jsme na večeři k americkým misionářům, kteří nás pozvali. To jste měli vidět, co ze mě teklo písku! Není se čemu divit a i jsem se už zmiňoval, že teď tu je spousta prašného vzduchu ze Sahary, že ani není pořádně vidět do dálky, což je škoda. Ale v tu sobotu jsem tu poprvé chytil barvu, poprvé se aspoň trošku opálil – tedy spíše jen ruce.
Jo a ještě jsem se zapomněl zmínit, že v pátek jsme viděli 2 zebry. Tedy ne přímo ta zvířata, ale dopravní značení. Přesto to ale byly první dvě zebry, které jsme ve městě viděli (nebo spíše za městem).

Závěrem chci vám ještě poděkovat za finanční příspěvky a i modlitební podporu. Více o financích bych chtěl napsat příště. Situace je tu relativně klidná, ale posledně, když jsem o tom psal, tak i ten den 3 lidé zemřeli, jak jsme se pak dozvěděli. Školy mají omezený provoz. Žáci nižšího stupně zůstali doma (Zejména kvůli registracím na volby. Registrace budou teď tento následující týden už končit.). Výuka na univerzitě je také taková opožděná a probíhají stávky ve městě. Dnes v neděli před církví policie držela stráž, ale jinak už týden jsme neslyšeli žádné zprávy o nepokojích.
Spoustu Božího pokoje a i Jeho radosti přeje

Honza
V Jos 23.1.2011

Aero L-29 Delfín z Československa

Groundhog Day

Včera byly Hromnice, a tak jsme spolu s jednou americkou rodinkou oslavili Groundhog Day, který se slaví převážně na východním pobřeží USA. A jak jinak zakončit den než právě stejnojmenným filmem Groundhog day (v češtině se jmenuje Na Hromnice o den více). Je to romantická komedie a i s myšlenkou a mnozí ten film určitě znáte, tak co dodávat... ;)