1. modlitební dopis

Srdečně vás zdravím,
toto je první dopis ohledně mého výjezdu do Nigérie. Teď ho píši ještě z Brna, ale za pár hodin, přesněji v 18:25 odlétá s Martinem z Prahy do Londýna, kde přestupujeme na let do Abuji. Měli bychom tam dorazit v sobotu 5:35.
Nejdřív vám chci poděkovat za podporu - ať už jak finanční, tak i modlitební. K tomuto dílku se připojilo asi přes 50 lidí (kterým to teď píši), bohužel ne na všechny mám email. A vlastně se jedná pouze o lidi z mého blízkého okolí, takže všechny znám, či znám aspoň trošku “od vidění”. Tak i z tohoto mám radost. Dokonce mě i štědře podpořila i místní vietnamská církev.
Hlavně chci poděkovat svému pastorovi Michalu Vaňkovi, který v tom se mnou stál od začátku a také Richardovi Youngovi a Kaczmarczykovým, kteří mi pomáhají s přípravou a organizací.
Je to ještě takové pro mě docela na rychlo, protože toto pondělí jsem si myslel, že poletím později o nějaký týden, neměl jsem totiž ještě plnou finanční podporu. Ale nakonec to dopadlo, jak to dopadlo a během tohoto týdne se začali i ozývat další lidé a podpora dále rostla. Už by mělo zbývat asi jen nějakých 3500 Kč/měsíc, takže věřím, že i tento zbytek se nějak poskládá.
A vlastně mám pocit, že asi posledních pár týdnu je pro mě takových hodně “na rychlo”, že ani nestíhám zpracovávat dění kolem. Zkrátka že je to takový běh, kde se zatím nedá zastavit. Celé mi to připadá jako nějaký řetízek, že je to takové od kroužku ke kroužku, že se nedá zastavit, jen pokračovat. Někdy tedy mám dojem, že se nějaké očko málem přetrhne, ale když se něco nepovede, tak se hned naskytne jiná cestička.
Vlastně i minulý týden byl docela náročný ohledně vyřizování víza. Během 3 dnů jsem asi ani nenaspal 8 hodin a když jsem ho ve Varšavě dostal, tak jsem si myslel, že se konečně vyspím cestou přes noc ve vlaku. Ale vlak byl přeplněný a celou cestu jsem musel stát v uličce. A teď tento týden je také takový náročný s přípravou, tak doufám že se pak v letadle vyspím a nebudu muset být v zavazadlovém prostoru ;)
Během posledních týdnů se událo a děje spousta takových “maličkostí”, které mě opravdu povzbuzují a s kterými bych se i rád podělil. A je vidět, že to tam nahoře Někdo pevně drží ve svých rukou :) Nebo teď jen tak stručně pár a když tak bych se z Nigérie zmínil i o dalších. Tak třeba ve středu jsem jel ještě na venkov se rozloučit s mámou - jen tak na otočku. Další den jsem jel si koupit ještě nějaké boty do Tesca a koho jsem ještě nepotkal v tramvaji? Potkal jsem opět mámu, která se také vydala do města na nákup. Nebo ve středu večer jsem zjistil, že pojišťovací pracovnice mi do cestovního pojištění zadala jako typ pojištění - turistické cestovní pojištění. Dřív jsem to nějak přehlédl, tak ve čtvrtek ráno jsem to šel vyměnit za pracovní, naštěstí to byla jen formalita a ani jsem nemusel vůbec nic doplácet. A vůbec ve čtvrtek bylo ještě spousta vyřizování, která byla bezproblémová a spoustu jsem toho ještě i stihl (někam jsem třeba přišel a otvírací doba jim zrovna začínala za 5 minut atp.) - i se rozloučit na domácí skupince. Ale třeba ještě jedno takové větší. Asi před třemi týdny, v neděli mi něco nevyšlo podle mých představ a následující den mi Richard napsal, tak už zbývá jen důvěřovat Bohu. A já mu odepsal, že přesně to jsem v tu neděli dostal na dvou papírcích - dostal jsem totiž od lidí dvě 50$ bankovky (jak tam bývá napsáno In God we trust). Takže děkuji za jakékoliv povzbuzení.
Jinak co týče praktických věcí, tak je možné, že vám moje dopisy budou chodit do spamu (co je z Nigérie mi tedy tam chodí, ale jelikož budou psané v češtině, tak doufám že ne). A pak ohledně finanční podpory - tak číslo účtu mám uvedené na mých letáčcích (je to 27-2666930297/0100 var.sym. 682008, var sym je také důležitý, neboť je to Wycliffe účet) a připomínám, že je možné vystavit potvrzení za vaše příspěvky, takže pak to lze např. si odečíst z daní atp.
Tak to asi zatím tak ve stručnosti ode mě.

Zdraví

Honza

V Brně 19.11.2010