- Přeji všem, přátelům i nepřátelům, v tomto roce jen a jen radost, pokoj a spravedlnost v Duchu Svatém!(Štěstí je pro břídily:-))
- Když slyšíme slovo štěstí, představíme si rozbalování dárků na štědrý večer, procházky zamilovaného páru, narozeninová překvapení, bujarý smích diváků při vystoupení komika, dovolenou v exotických zemích.Všichni chceme být šťastní a celý ži...vot se pachtíme za tímto prchavým a nepolapitelným ideálem: utrácíme peníze, sbíráme různé předměty a hledáme nové zážitky.Pokud však štěstí závisí na okolnostech, co se potom stane když hračky zrezaví, ten, koho jsme milovali zemře, zdraví chřadne, peníze nám někdo ukradne a veselý večírek skončí?Velmi často nám štěstí zmizí jako pára a místo něj se v duši usídlí zoufalství .
V kontrastu ke štěstí stojí radost.Radost sahá hlouběji a je silnější, je to pevná jistota, díky níž se v duši rozhostí pokoj a mír, je to jistota, že mě Bůh miluje, že působí v mém životě a že se mnou bude za každých okolností!Štěstí závisí na okolnostech, zatímco radost závisí na Kristu.
sobota 22. ledna 2011
Štěstí je pro břídily
Nejde se nepodělit s vámi o jeden příspěvek z Facebooku, je od Romana.
čtvrtek 20. ledna 2011
středa 19. ledna 2011
9. dopis
Opět zdravím vás, co jste o pár rovnoběžek výše,
tak uplynul další týden. Bezpečnostní situace se tu už aspoň trochu uklidnila. Dokonce se i obnovily výpadky elektrického proudu, takže vše se asi už pomalu vrací zpět do normálu:) Ale třeba začátkem minulého týdne, když se Frank vracel z Abuji, tak před městem Jos byla blokáda a vojáci nikoho dál nepouštěli, protože zrovna tam probíhali nepokoje. Po pár hodinách se situace uklidnila, a tak se mohl dostat zpět do města.
Minulý týden jsem v práci dělal něco trošku úplně jiného. Tentokrát se má práce týkala více jazykového oddělení. Frank totiž příští týden vyráží na služební cestu do jednoho města poblíž hranice s Kamerunem, kde bude domlouvat náš výjezd, který tam proběhne na přelomu února a března. Jedná se o jeden větší projekt, takže během dvou týdnů bychom tam měli nahrát celý Nový zákon do místního jazyka. A navíc teď má ještě v úmyslu tam uskutečnit i pár nahrávání. K tomu ale potřebuje přeložené novozákonní texty. Jenomže zrovna naše kolegyně z jazykového oddělení, která má na starosti nejen tyto texty, tak odjela na služební cestu do Keni. Sice s její pomocí se nám podařilo k nim dostat, ale byly ve formátu, který nebyl zrovna vhodný a snadný pro čtení. Jeden program, s kterým překladatelé zde hodně pracují, ukládá totiž texty do svého speciálního datového formátu. Jenomže zdrojový syrový text není v něm moc vhodný pro čtení. Ne, že by se nedal přečíst, ale tento formát obsahuje přidané formátovací značky a speciální značení pro zvláštní znaky daného jazyka.
Ale mně se podařilo vytvořit menší prográmek, který automatizovaně odfiltroval nepotřebná data (formátovací značky) a dostal texty do o něco čitelnější podoby. Potíže ale byly se zvláštními znaky pro daný jazyk, neboť daný jazyk používá dva typy čárek (podobně jako v češtině nad samohláskami). Jeden typ je stejný (zprava doleva) a druhý je podobný (zleva doprava). Ale tato znaménka používá i nad písmeny M a N, což nám ztížilo práci, neboť dané znaky jsme nemohli najít ani v různých typech písma (když se nějaké podařilo najít, tak zase chyběly jiné). No a daná odbornice na písmo je zrovna v Keni. Sice se vrací těsně před Frankovým odjezdem, ale jen velmi těsně - o jeden den.
Přesto i toto jsme nakonec vyřešili. Podařilo se nám totiž najít mezi dalšími dokumenty i font pro daný jazyk. Takže i toto se brzy vyřešilo a zbývalo jen výsledné texty “očesat”, aby se lépe daly přečíst místními rodilými mluvčími. Frank upozorňoval na to, že právě oni mívají potíže se čtením, takže jsme museli pro ně upravit velikost písma a pak postupně i odsazení jednotlivých řádků, aby se při čtení nezadrhávali. Ke konci jsem tedy ručně procházel posledními knihami bible, které se chystá Frank nahrát, a ručně upravoval jejich typografii postupně verš po verši.
Jinak v církvi jsem se seznámil s jedním Nigerijcem, jehož otec byl velvyslancem v Bělehradě, takže prožil část dětství v Srbsku a pamatuje si i některé fráze ze srbštiny. Měl velkou radost z toho, že potkal někoho ze střední Evropy. Je to vlastně zatím jediný Nigerijec, s kterým si mohu aspoň trošku promluvit srbsky, a dokonce i chytá něco z češtiny, ale hlavně který více rozumí mé kultuře. Snad se ještě s ním uvidím, protože jinak pochází z Lagosu.
No a má nigerijská kamarádka měla v sobotu narozeniny. Jsem se s ní potkal právě v ten den na ranním modlitebním. Ke konci shromáždění spolu s dalšími oslavenci šla na pódium, kde jim pastor poblahopřál a lidé se za ně pak modlili (asi tak 300 lidí tam bylo) a pak je zavalil část davu lidí, kteří jim tam šli poblahopřát a obejmout je. No a já jsem pro ni měl také nějakou menší pozornost.
Pak v tu sobotu jsem si šel ještě lehnout do spacáku (byla zrovna velká zima, ne sice jak u vás, ale byla nepříjemná). A odpoledne jsem spolu s dalšími misionáři a známými vyrazil za sportem. Cestou jsme vyzvedli dvě kamarádky, a u té poslední, když jsme odjížděli, se nám porouchala spojka. Ujeli jsme jen pár metrů, ale naštěstí to bylo jen kousek za bránou Hillcrestu, takže jsme porouchané auto tam odtlačili a použili jiné. I přestože začátek byl takový nešťastný, tak se odpoledne vydařilo. Celkově nás tam bylo 8 a nejdříve jsme hráli frisbee a pak jsme přešli k fotbálku. Přidali se k nám dokonce i místní Afričané, takže nás hrálo 15 a byli tam i někteří, kteří se jen dívali zpovzdálí nebo nás jen střídali.
Ještě se podělím o jednu zajímavost. Když se třeba bavíme při obědě s Američany o svých zemích, kulturách atp., tak vlastně všichni tito misionáři znají z historie Moravské bratry, ale vůbec netuší, kde ta Morava vlastně je. Takže když jsme jim řekli, že oba pocházíme z Moravy, tak byli docela mile překvapeni. Samozřejmě jsou tu i další věci, které zveličují náš malinký národ - ať už jsou to další věci z historie, nebo třeba onen zmiňovaný tryskáč z Československa, který se tyčí nad jedním místním kruhovým objezdem a o jehož původu nemá asi nikdo z místních potuchy.
A možná už asi vím, proč mě Nigerijci většinou oslovují Jani. Jedno chlapecké jméno tu totiž nese název Yanik [Janik].
Tak zatím
Jeník
tak uplynul další týden. Bezpečnostní situace se tu už aspoň trochu uklidnila. Dokonce se i obnovily výpadky elektrického proudu, takže vše se asi už pomalu vrací zpět do normálu:) Ale třeba začátkem minulého týdne, když se Frank vracel z Abuji, tak před městem Jos byla blokáda a vojáci nikoho dál nepouštěli, protože zrovna tam probíhali nepokoje. Po pár hodinách se situace uklidnila, a tak se mohl dostat zpět do města.
Minulý týden jsem v práci dělal něco trošku úplně jiného. Tentokrát se má práce týkala více jazykového oddělení. Frank totiž příští týden vyráží na služební cestu do jednoho města poblíž hranice s Kamerunem, kde bude domlouvat náš výjezd, který tam proběhne na přelomu února a března. Jedná se o jeden větší projekt, takže během dvou týdnů bychom tam měli nahrát celý Nový zákon do místního jazyka. A navíc teď má ještě v úmyslu tam uskutečnit i pár nahrávání. K tomu ale potřebuje přeložené novozákonní texty. Jenomže zrovna naše kolegyně z jazykového oddělení, která má na starosti nejen tyto texty, tak odjela na služební cestu do Keni. Sice s její pomocí se nám podařilo k nim dostat, ale byly ve formátu, který nebyl zrovna vhodný a snadný pro čtení. Jeden program, s kterým překladatelé zde hodně pracují, ukládá totiž texty do svého speciálního datového formátu. Jenomže zdrojový syrový text není v něm moc vhodný pro čtení. Ne, že by se nedal přečíst, ale tento formát obsahuje přidané formátovací značky a speciální značení pro zvláštní znaky daného jazyka.
Ale mně se podařilo vytvořit menší prográmek, který automatizovaně odfiltroval nepotřebná data (formátovací značky) a dostal texty do o něco čitelnější podoby. Potíže ale byly se zvláštními znaky pro daný jazyk, neboť daný jazyk používá dva typy čárek (podobně jako v češtině nad samohláskami). Jeden typ je stejný (zprava doleva) a druhý je podobný (zleva doprava). Ale tato znaménka používá i nad písmeny M a N, což nám ztížilo práci, neboť dané znaky jsme nemohli najít ani v různých typech písma (když se nějaké podařilo najít, tak zase chyběly jiné). No a daná odbornice na písmo je zrovna v Keni. Sice se vrací těsně před Frankovým odjezdem, ale jen velmi těsně - o jeden den.
Přesto i toto jsme nakonec vyřešili. Podařilo se nám totiž najít mezi dalšími dokumenty i font pro daný jazyk. Takže i toto se brzy vyřešilo a zbývalo jen výsledné texty “očesat”, aby se lépe daly přečíst místními rodilými mluvčími. Frank upozorňoval na to, že právě oni mívají potíže se čtením, takže jsme museli pro ně upravit velikost písma a pak postupně i odsazení jednotlivých řádků, aby se při čtení nezadrhávali. Ke konci jsem tedy ručně procházel posledními knihami bible, které se chystá Frank nahrát, a ručně upravoval jejich typografii postupně verš po verši.
Jinak v církvi jsem se seznámil s jedním Nigerijcem, jehož otec byl velvyslancem v Bělehradě, takže prožil část dětství v Srbsku a pamatuje si i některé fráze ze srbštiny. Měl velkou radost z toho, že potkal někoho ze střední Evropy. Je to vlastně zatím jediný Nigerijec, s kterým si mohu aspoň trošku promluvit srbsky, a dokonce i chytá něco z češtiny, ale hlavně který více rozumí mé kultuře. Snad se ještě s ním uvidím, protože jinak pochází z Lagosu.
No a má nigerijská kamarádka měla v sobotu narozeniny. Jsem se s ní potkal právě v ten den na ranním modlitebním. Ke konci shromáždění spolu s dalšími oslavenci šla na pódium, kde jim pastor poblahopřál a lidé se za ně pak modlili (asi tak 300 lidí tam bylo) a pak je zavalil část davu lidí, kteří jim tam šli poblahopřát a obejmout je. No a já jsem pro ni měl také nějakou menší pozornost.
Pak v tu sobotu jsem si šel ještě lehnout do spacáku (byla zrovna velká zima, ne sice jak u vás, ale byla nepříjemná). A odpoledne jsem spolu s dalšími misionáři a známými vyrazil za sportem. Cestou jsme vyzvedli dvě kamarádky, a u té poslední, když jsme odjížděli, se nám porouchala spojka. Ujeli jsme jen pár metrů, ale naštěstí to bylo jen kousek za bránou Hillcrestu, takže jsme porouchané auto tam odtlačili a použili jiné. I přestože začátek byl takový nešťastný, tak se odpoledne vydařilo. Celkově nás tam bylo 8 a nejdříve jsme hráli frisbee a pak jsme přešli k fotbálku. Přidali se k nám dokonce i místní Afričané, takže nás hrálo 15 a byli tam i někteří, kteří se jen dívali zpovzdálí nebo nás jen střídali.
Ještě se podělím o jednu zajímavost. Když se třeba bavíme při obědě s Američany o svých zemích, kulturách atp., tak vlastně všichni tito misionáři znají z historie Moravské bratry, ale vůbec netuší, kde ta Morava vlastně je. Takže když jsme jim řekli, že oba pocházíme z Moravy, tak byli docela mile překvapeni. Samozřejmě jsou tu i další věci, které zveličují náš malinký národ - ať už jsou to další věci z historie, nebo třeba onen zmiňovaný tryskáč z Československa, který se tyčí nad jedním místním kruhovým objezdem a o jehož původu nemá asi nikdo z místních potuchy.
A možná už asi vím, proč mě Nigerijci většinou oslovují Jani. Jedno chlapecké jméno tu totiž nese název Yanik [Janik].
Tak zatím
Jeník
úterý 18. ledna 2011
Az'im Kab Síg N'i Bu K'aníng
Aning my'ang bu-'a az'im ri t'ag. Mp'ir ma shi sig ma az'im á kyinnwá ni,
kwá sa muyar w'ani. Kwá shi ma p'ikyinn 'ns'an. Kwá sa fig akyib b'ana,
kwá gbar fig 'ashÁ b'ana, kwá gbar d'u fig shinn b'ana t'inn.
Mp'ir-'a ma shi sig ma az'im kwá gbam fig sung b'ana.
Kwá z'im fig Ári shinnwá b'ana. Kwá n'ann fig mp'ir 'ag'unn b'ana.
Kwá p'ann fig mp'ir á kyinn b'ana.
Kwá fig fig 'ajwár ma bu bibaiká mp'irká ri sa b'ana.
Ama kwá fig 'ajwár ma bu 'ns'an.
Kwá sa pyann k'ang fig bu-'a mp'ir ma sa ku b'ana. Kwá bir p'ikyinn á
byar Sh'idun. Kwá s'inn p'ikyinn rag j'auwá má sa bu-'a 'ns'an.
Bu-'a ma d'ig ku bid'im pár, kwá tib wann p'ikyinn.
kwá sa muyar w'ani. Kwá shi ma p'ikyinn 'ns'an. Kwá sa fig akyib b'ana,
kwá gbar fig 'ashÁ b'ana, kwá gbar d'u fig shinn b'ana t'inn.
Mp'ir-'a ma shi sig ma az'im kwá gbam fig sung b'ana.
Kwá z'im fig Ári shinnwá b'ana. Kwá n'ann fig mp'ir 'ag'unn b'ana.
Kwá p'ann fig mp'ir á kyinn b'ana.
Kwá fig fig 'ajwár ma bu bibaiká mp'irká ri sa b'ana.
Ama kwá fig 'ajwár ma bu 'ns'an.
Kwá sa pyann k'ang fig bu-'a mp'ir ma sa ku b'ana. Kwá bir p'ikyinn á
byar Sh'idun. Kwá s'inn p'ikyinn rag j'auwá má sa bu-'a 'ns'an.
Bu-'a ma d'ig ku bid'im pár, kwá tib wann p'ikyinn.
středa 12. ledna 2011
8. dopis
Tak vás opět zdravím,
tak mám za sebou první pracovní týden v novém roce, a tak se tentokrát více zaměřím na svou práci. Minulý týden jsme začínali úterkem, protože v pondělí byl státní svátek (když padne svátek na víkend, tak se to automaticky přesouvá i do pracovního týdne). Frank byl zaměstnaný papírováním a plánováním dalších projektů, takže jsme se spolu ke zvučení moc nedostali. Nicméně jsem si aspoň našel nějakou práci, která se zatím mohla udělat. Zaměřil jsem se na audio kompresi. Frank totiž chce zpřístupnit audio bible i pro mobilní telefony, které používá spousta Nigerijců. Takže jsem začal zjišťovat, jaké jsou v této oblasti možnosti a jak bychom to mohli využít pro naše oddělení. Samotné hledání informací bylo tedy trochu pro mě frustrující, protože přes den prakticky s internetem se nic moc dělat nedá. Večer je sice rychlý, ale to jsem zase omezen kapacitou baterie na svém počítači (elektřina totiž většinou večer nejede). Takže část práce buď dělám přes den (hledání informaci , emailování atp.), anebo až pak navečer (stahování programů, dat atp.).
Nejdříve jsem si vytvořil minutový audio vzorek v originální kvalitě. Použil jsem jej z nahrávek, které, se již v našem oddělení zpracovaly, takže se jednalo o jeden místní jazyk. Polovina byla tvořena mluveným slovem a druhá písněmi (Frank totiž jednotlivé kapitoly bible prokládá i písněmi v daném jazyce) - navíc některé audio formáty jsou vhodně pro mluvené slovo a některé spíše jen pro písně, tak aby obě oblasti byly zohledněny. A pak jsem to převáděl do všech možných audio formátu s různými parametry (tedy se zaměřením na co nejnižší datovou velikost). Použité formáty a parametry jsem si zapisoval do tabulky. Až tabulka byla sestavena, tak jsem pak procházel jednotlivé soubory a sledoval jejich kvalitu. Pro malé datové toky mp3 není vůbec vhodný. Hranice mezi kvalitou a velikostí, kde se to výrazně odlišuje, pokud se překročí, tak je někde u 16 kbps (což je skoro 7MB na 1 hodinu). I přehrávač megavoice, o kterém jsem se již zmiňoval, používá svůj vlastní formát a datový tok 16 kbps. Podařilo se najít 2 formáty, které umožňují jít i na nižší datový tok (ale jen jeden z nich je podporovaný mobilními telefony). Je možné se dostat i na 5 kbps (takže by to bylo 3x komprimovanější než samotný megavoice) a kvalita poslechu je stále srozumitelná. A 5 kbps znamená, že např. Lukášovo evangelium, které je max. asi 5 hodin dlouhé, by v mobilu zabralo velikost jen 11MB.
Další věc, kterou jsem dělal, tak bylo stažení namluveného nového zákona jazyka Tiv z Internetu (www.faithcomesbyhearing.com). Se stahováním je tu problém, navíc se nedalo ani dostat k danému jazyku, přestože jej nabízeli zadarmo k dispozici ke stažení na dané stránce. Tak jsem jim tam napsal a hned přišla odpověď, sice ani pak to nefungovalo, ale aspoň mi poskytli možnost stažení těchto souborů jinou cestou. Stahovat jsem začal ve čtvrtek v noci. Už jsem ležel v posteli, když najednou zapnuli elektřinu - takže pro mě začala noční šichta:) Začal jsem to tedy stahovat, rychlost byla sice vyšší, ale i tak to zabralo celkově 3 dny.
V pátek večer elektřina jela opět znovu (a dokonce i přes celou noc, což je velmi nezvyklé), tak jsem brouzdal po internetu. No ale v sobotu došlo zase nedaleko k nějakým nepokojům (viz http://www.christnet.cz/magazin/zprava.asp?zprava=21045), vše to prý začalo jen rvačkou, ale pak to přerostlo až ve smrt několika lidí. Takže možná proto i ta elektřina jede tak dlouho. Je to zvláštní a takový paradox, že když se něco děje, tak se to hlavně dozvíme podle toho, zda jede, či nejede elektřina.
V neděli se mělo konat modlitební setkání našeho týmu. Vždy se to koná na různých místech (cyklicky se ta místa střídají). A tentokrát se to muselo zrušit, protože v místě konání byly nepokoje. Dnes jak píši dopis, tak nepokoje se už dostali i do naší čtvrti. Kancelář se zavřela. Občas je něco slyšet, ale jinak zatím nic vážného. Aspoň Internet a ta elektřina jede. Takže je stále potřeba se modlit za místní situaci a bezpečnost.
Ale závěrem ještě napíši něco o neděli a o církvi Christ Embassy. Už jsem v ní asi tak nějak zabydlený. Ráno když jsem šel na shromko, tak mě svezli autem lidi z chvály. No a pak se večer konalo takové speciální “rodinnější” setkání, které bylo před dvěma týdny zrušeno. Já jsem se na něj připravil těmi svými bramboráky. Začalo to v 16 hodin a domů jsem se dostal až ve 21 - tentokrát sám pomocný pastor mě hodil autem k domu:) . No a program byl tedy pestrý, tak ho trošku popíši.
Ze začátku byly nějaké chvály a pak i nějaký zábavný program. Pět rodinných párů šlo na pódium, kde se utkaly spolu v soutěži. Postupně se dávaly jednotlivým partnerům otázky s tím, že se očekávalo, že by měli odpovědět shodně. Mezi takové otázky patřily např. oblíbená partnerova barva, velikost bot, oblíbený film, první dárek atp. Někdy odpovědi byly opravdu zajímavé a já měl zároveň možnost i pomocí těchto otázek proniknout do osobního života Nigerijců a udělat si aspoň nějaký obrázek.
Pak se konala biblická soutěž, ve které se utkali 4 soutěžící (3 muži a jedna žena, která to nakonec vyhrála). Soutěžilo se např. v doplňování veršů, otázek z bible, ale i např. v tom, že se mělo z paměti během 3 minut říct co nejvíce biblických veršů.
Následovali nějací komici (jeden např. imitoval pastora - jeho charakteristický způsob mluvy) a pak bylo předávání cen za rok 2010. Byla tam spousta kategorií (od předání diplomů z biblické školy, nejrychleji rostoucí domácí skupince, největší podporovatelích daných služebností atp.) Předalo se přes 100 cen a diplomů, takže to nějakou hodinu trvalo. Ale pak úplně na závěr bylo ono slibované pohoštění, který každý donesl. Jelikož tam bylo přítomno pár stovek lidí, tak to probíhalo tak, že se vytvořily menší skupinky lidí a mezi sebou jsme se podělili o různé dobroty. Kamarádka mi nabídla něco jako rizoto (samozřejmě trošku pálivé - vždyť je to Nigérie) a já svůj bramborák, který Nigerijci vůbec neznali, ale chutnal jim. Vysvětlila mi i jak se připravuje yam, což je místní velmi používaná plodina (http://en.wikipedia.org/wiki/Yam_%28vegetable%29). A prakticky se může používat skoro jako brambora. A dneska jsem si ji na pánvičce osmažil jako opékanou bramboru. Ale yam je snadnější na loupání. U brambory musíte loupat každou malou bramboru zvlášť (a tady navíc jsou převážně takové menší a zakrslejší), kdežto yam je obrovský, tak ho stačí oloupat jako celek a pak už jen ho nakrájet a je to!
Ještě se podělím o jednu takovou zajímavost. Je tu teď období sucha, a tak se tu tvoří statická elektřina snad na všem možném. No a mě se dokonce tvoří mezi pyžamem a přikrývkou. Takže když projedu rukou pod přikrývkou, tak tam mám světelné efekty:) Nic to nedělá, což se ale nedá říct o tom, když Martin vystupuje z auta, protože většinou dostane nějakou šlehu.
Jinak na tomto webu (http://wycliffe.cz/article/3414/projekt-.php) si můžete počíst i nějaké dopisy od Martina, takže můžete získat i jiný úhel pohledu na to, jak tu žijeme.
Zdraví
Jana:)
V Jos 10.1.2011
tak mám za sebou první pracovní týden v novém roce, a tak se tentokrát více zaměřím na svou práci. Minulý týden jsme začínali úterkem, protože v pondělí byl státní svátek (když padne svátek na víkend, tak se to automaticky přesouvá i do pracovního týdne). Frank byl zaměstnaný papírováním a plánováním dalších projektů, takže jsme se spolu ke zvučení moc nedostali. Nicméně jsem si aspoň našel nějakou práci, která se zatím mohla udělat. Zaměřil jsem se na audio kompresi. Frank totiž chce zpřístupnit audio bible i pro mobilní telefony, které používá spousta Nigerijců. Takže jsem začal zjišťovat, jaké jsou v této oblasti možnosti a jak bychom to mohli využít pro naše oddělení. Samotné hledání informací bylo tedy trochu pro mě frustrující, protože přes den prakticky s internetem se nic moc dělat nedá. Večer je sice rychlý, ale to jsem zase omezen kapacitou baterie na svém počítači (elektřina totiž většinou večer nejede). Takže část práce buď dělám přes den (hledání informaci , emailování atp.), anebo až pak navečer (stahování programů, dat atp.).
Nejdříve jsem si vytvořil minutový audio vzorek v originální kvalitě. Použil jsem jej z nahrávek, které, se již v našem oddělení zpracovaly, takže se jednalo o jeden místní jazyk. Polovina byla tvořena mluveným slovem a druhá písněmi (Frank totiž jednotlivé kapitoly bible prokládá i písněmi v daném jazyce) - navíc některé audio formáty jsou vhodně pro mluvené slovo a některé spíše jen pro písně, tak aby obě oblasti byly zohledněny. A pak jsem to převáděl do všech možných audio formátu s různými parametry (tedy se zaměřením na co nejnižší datovou velikost). Použité formáty a parametry jsem si zapisoval do tabulky. Až tabulka byla sestavena, tak jsem pak procházel jednotlivé soubory a sledoval jejich kvalitu. Pro malé datové toky mp3 není vůbec vhodný. Hranice mezi kvalitou a velikostí, kde se to výrazně odlišuje, pokud se překročí, tak je někde u 16 kbps (což je skoro 7MB na 1 hodinu). I přehrávač megavoice, o kterém jsem se již zmiňoval, používá svůj vlastní formát a datový tok 16 kbps. Podařilo se najít 2 formáty, které umožňují jít i na nižší datový tok (ale jen jeden z nich je podporovaný mobilními telefony). Je možné se dostat i na 5 kbps (takže by to bylo 3x komprimovanější než samotný megavoice) a kvalita poslechu je stále srozumitelná. A 5 kbps znamená, že např. Lukášovo evangelium, které je max. asi 5 hodin dlouhé, by v mobilu zabralo velikost jen 11MB.
Další věc, kterou jsem dělal, tak bylo stažení namluveného nového zákona jazyka Tiv z Internetu (www.faithcomesbyhearing.com). Se stahováním je tu problém, navíc se nedalo ani dostat k danému jazyku, přestože jej nabízeli zadarmo k dispozici ke stažení na dané stránce. Tak jsem jim tam napsal a hned přišla odpověď, sice ani pak to nefungovalo, ale aspoň mi poskytli možnost stažení těchto souborů jinou cestou. Stahovat jsem začal ve čtvrtek v noci. Už jsem ležel v posteli, když najednou zapnuli elektřinu - takže pro mě začala noční šichta:) Začal jsem to tedy stahovat, rychlost byla sice vyšší, ale i tak to zabralo celkově 3 dny.
V pátek večer elektřina jela opět znovu (a dokonce i přes celou noc, což je velmi nezvyklé), tak jsem brouzdal po internetu. No ale v sobotu došlo zase nedaleko k nějakým nepokojům (viz http://www.christnet.cz/magazin/zprava.asp?zprava=21045), vše to prý začalo jen rvačkou, ale pak to přerostlo až ve smrt několika lidí. Takže možná proto i ta elektřina jede tak dlouho. Je to zvláštní a takový paradox, že když se něco děje, tak se to hlavně dozvíme podle toho, zda jede, či nejede elektřina.
V neděli se mělo konat modlitební setkání našeho týmu. Vždy se to koná na různých místech (cyklicky se ta místa střídají). A tentokrát se to muselo zrušit, protože v místě konání byly nepokoje. Dnes jak píši dopis, tak nepokoje se už dostali i do naší čtvrti. Kancelář se zavřela. Občas je něco slyšet, ale jinak zatím nic vážného. Aspoň Internet a ta elektřina jede. Takže je stále potřeba se modlit za místní situaci a bezpečnost.
Ale závěrem ještě napíši něco o neděli a o církvi Christ Embassy. Už jsem v ní asi tak nějak zabydlený. Ráno když jsem šel na shromko, tak mě svezli autem lidi z chvály. No a pak se večer konalo takové speciální “rodinnější” setkání, které bylo před dvěma týdny zrušeno. Já jsem se na něj připravil těmi svými bramboráky. Začalo to v 16 hodin a domů jsem se dostal až ve 21 - tentokrát sám pomocný pastor mě hodil autem k domu:) . No a program byl tedy pestrý, tak ho trošku popíši.
Ze začátku byly nějaké chvály a pak i nějaký zábavný program. Pět rodinných párů šlo na pódium, kde se utkaly spolu v soutěži. Postupně se dávaly jednotlivým partnerům otázky s tím, že se očekávalo, že by měli odpovědět shodně. Mezi takové otázky patřily např. oblíbená partnerova barva, velikost bot, oblíbený film, první dárek atp. Někdy odpovědi byly opravdu zajímavé a já měl zároveň možnost i pomocí těchto otázek proniknout do osobního života Nigerijců a udělat si aspoň nějaký obrázek.
Pak se konala biblická soutěž, ve které se utkali 4 soutěžící (3 muži a jedna žena, která to nakonec vyhrála). Soutěžilo se např. v doplňování veršů, otázek z bible, ale i např. v tom, že se mělo z paměti během 3 minut říct co nejvíce biblických veršů.
Následovali nějací komici (jeden např. imitoval pastora - jeho charakteristický způsob mluvy) a pak bylo předávání cen za rok 2010. Byla tam spousta kategorií (od předání diplomů z biblické školy, nejrychleji rostoucí domácí skupince, největší podporovatelích daných služebností atp.) Předalo se přes 100 cen a diplomů, takže to nějakou hodinu trvalo. Ale pak úplně na závěr bylo ono slibované pohoštění, který každý donesl. Jelikož tam bylo přítomno pár stovek lidí, tak to probíhalo tak, že se vytvořily menší skupinky lidí a mezi sebou jsme se podělili o různé dobroty. Kamarádka mi nabídla něco jako rizoto (samozřejmě trošku pálivé - vždyť je to Nigérie) a já svůj bramborák, který Nigerijci vůbec neznali, ale chutnal jim. Vysvětlila mi i jak se připravuje yam, což je místní velmi používaná plodina (http://en.wikipedia.org/wiki/Yam_%28vegetable%29). A prakticky se může používat skoro jako brambora. A dneska jsem si ji na pánvičce osmažil jako opékanou bramboru. Ale yam je snadnější na loupání. U brambory musíte loupat každou malou bramboru zvlášť (a tady navíc jsou převážně takové menší a zakrslejší), kdežto yam je obrovský, tak ho stačí oloupat jako celek a pak už jen ho nakrájet a je to!
Ještě se podělím o jednu takovou zajímavost. Je tu teď období sucha, a tak se tu tvoří statická elektřina snad na všem možném. No a mě se dokonce tvoří mezi pyžamem a přikrývkou. Takže když projedu rukou pod přikrývkou, tak tam mám světelné efekty:) Nic to nedělá, což se ale nedá říct o tom, když Martin vystupuje z auta, protože většinou dostane nějakou šlehu.
Jinak na tomto webu (http://wycliffe.cz/article/3414/projekt-.php) si můžete počíst i nějaké dopisy od Martina, takže můžete získat i jiný úhel pohledu na to, jak tu žijeme.
Zdraví
Jana:)
V Jos 10.1.2011
sobota 8. ledna 2011
pondělí 3. ledna 2011
7. dopis
Všechno nejlepší v novém roce,
tak uplynul další týden (vlastně i rok) a i když jsme měli přes svátky volno, tak se zase toho přihodilo docela hodně. Jelikož 5 dnů z uplynulého týdne jsem strávil v nigerijské církvi, tak se na ni více zaměřím a popíši vám ji.
Všechno začalo v neděli hned po Vánocích. Vlastně už v sobotu. Hillcrest církev je totiž přes svátky zavřená, a tak jsem v sobotu hledal na Internetu nějakou církev, která by byla v našem nejbližším okolí. A ani se mi to moc nedařilo (Internet byl zrovna příliš pomalý). Navíc jsem ani pořádně nevěděl, jaká bude v neděli situace, protože ve městě zrovna panovalo velké napětí (po bombových útocích na Štědrý den) - i v našem blízkém okolí. No ale v neděli brzy ráno jsem zkusil ještě jedou prohledat internet (google mapu) a zaujala mě tam církev Christ Embassy, protože jsem ji tak trochu znal už z tv7.cz a i od kamarádky. Vlastně před odletem do Nigérie jsem se po ní pokukoval, ale našel jsem jedinou stopu vedoucí do města Lagos. Takže jsem to vzdal, ale teď trošku zase svitla naděje, že by se mohlo jednat o stejnou církev.
Nevěděl jsem ani v kolik začínají, tak jsem se vypravil na 9. hodinu. Přišel jsem tam zrovna v polovině 1. shromáždění. Jinak mají 2 nedělní shromáždění hned po sobě jako v mé brněnské církvi a také jsou letniční církví, takže jsem se tam cítil mezi nimi opravdu jako doma. Dohromady na obou shromážděních prý se sejde tak kolem 1000 lidí - no a já jsem tam byl mezi nimi jediný běloch :) , ale cítil jsem se opravdu jako doma. Spolu s misijními stanicemi v okolí města Jos mají dohromady asi 3 tis. členů.
Jenom pastorovi jsem moc nerozuměl a stále nerozumím - jeho angličtině (navíc trošku jakoby huhlal, takže snad si časem zvyknu). Ale kontext jsem pochopil - až tedy na ty detaily a pointy některých příběhů. Chvála a kázání volně navazuje a i se vzájemně prolínají. Občas se pastor během kázání rozezpíval (asi si vzpomněl na nějakou chválu, která lépe ilustrovala jeho kázání) a celá církev se sborem se přidala. Jinak Nigerijci si tam sedávají od předních řad a sedávají si tak, že zaplňují postupně každičké místečko pěkně postupně. A každému novému návštěvníkovi zazpívají ke konci písničku na přivítání :) Celkově mě ona církev připadala jako taková běžná evropská letniční církev - takže opravdu jako doma. V neděli odpoledne se mělo konat takové rodinnější shromáždění – chvály, jídlo, popovídání si atp. Jenomže situace ve městě byla v tu neděli tak napjatá, že jsme nakonec odpoledne nikam nešli a mapovali jsme celou situaci a psal jsem vám předchozí dopis. I jsme si pro jistotu sbalili batoh, abychom byli připraveni - pro případ, kdyby se něco semlelo. Do města přijeli na pomoc vojáci ze 4 sousedních států (v rámci federativní republiky Nigérie).
Tři poslední dny ke konci roku mi zrovna nebylo moc nejlépe, a tak jsem uvítal možnost se připojit k jejich církevní jakési třídenní přípravě na nový rok (bylo to totiž zároveň jediné místo, kde jsem si aspoň připadal opravdu jako doma). Takže začínali v 6:30 modlitebním shromážděním a pak buď odpoledne nebo večer bylo ještě nějaké shromáždění.
Jinak v úterý dorazil harmatán (suchý vítr ze Sahary, který nese s sebou prach a písek). Bylo to zajímavé, protože jsem jeho příchod opravdu hned zaregistroval. Bylo to kolem poledne, seděl jsem doma na křesle a najednou mi po zádech přejel chladný studený větřík. Divil jsem se, kde se vzal a odkud profukuje. Venku se velmi ochladilo - až na 11°C ve dne.
Když jsem šel ráno na modlitební, tak jsem musel hodit na sebe už i tenčí mikinu s dlouhým rukávem. Dorazil jsem na modlitební a Nigerijci měli na sobě šály, zimní bundy, beranice atp. - mně to tedy připadalo úsměvné. No ale večer už musíme spávat ve spacáku.
V pátek bylo Silvestra a s ním i vzrůstalo napětí, že by bezpečnostní situace se mohla znovu zhoršit - že by se mohlo opakovat něco podobného jako na Štědrý den. Bohudíky ale k ničemu nakonec nedošlo. K večeru jsme se dokonce i spojili přes skype s Martinovou církví v Českém Těšíně. Měli jsme živý vstup! Bylo tam prý asi tak 50 lidí, tak jsme jim vyprávěli o tom, jak tu žijeme a ke konci se i nás na něco zeptali. Bylo to pěkné.
Od 20h pak v oné nigerijské církvi probíhalo shromáždění, které bylo přenášeno satelitním vysíláním z lagoské církve. A i ve světě ho sledovali lidé v Austrálii, Hong Kongu, New Yorku atp. Do půlnoci se vysílali nějaké záznamy o úspěších, kterých dosáhli v roce 2010. Potom pastor Chris z Lagosu o něčem mluvil a jakoby z ničehonic najednou oznámil: „No a už je Nový rok“. Tak se najednou všichni tam začali objímat a přát si a pak pastor pokračoval ve svém kázání - o vizi pro rok 2011.
Mluvil o tom, že teď v tomto novém roce máme být hořícím a zářícím světlem (jako Jan Křtitel a Jeremiáš - viz Jan 5,35 a Jer 20,9). Že nemáme být jen odrazem světla, ale přímo zdrojem tohoto světla. V sobotu se pak konalo 1. shromáždění v novém roce.
V sobotu jsem navíc vyrazil i do města koupit česnek (kvalitní se sežene jen na jednom tržišti v centru), protože jsem chtěl vařit bramborák. Chtěl jsem ho uvařit pro ono rodinné církevní shromko (nakonec jsem totiž zjistil, že ho tehdy v tu neděli zrušili, takže se mělo zase opět konat), protože každý měl donést něco na jídlo. Takže jsem se vydal pro česnek a vůbec to spojil s nákupy ve městě. Jenomže jsem si neuvědomil, že je Nový rok, takže to zrovna nebyl vhodný den na nakupování. Všechny obchody v centru byly zavřené a otevřeno měli jen všichni muslimové. Tak jsem aspoň zjistil, které obchody jsou muslimské :) Koupil jsem jen od muslima česnek a jel hned zpátky domů. No a pak odpoledne jsem si ještě chatoval s kamarádkou z této církve a dozvěděl jsem se, že jsem to popletl s těmi termíny (špatně jsem totiž rozuměl tomu pastorovi, jak jsem se už zmínil). V tu neděli se nemělo konat ono rodinné shromko, ale večeře Páně. Takže štěstí, že jsem s ní o tom mluvil, protože by asi pak bylo velmi divné, kdybych se na večeři Páně objevil s bramborákem:)
No a včera v neděli jsem se vydal tam opět na 1. shromko, které začínalo v 7:30. Dorazil jsem tam v 7:25 a v sále byli jen asi 3 lidé. Taky se scházejí jak švábi na pivo - jak bývá u charismatiků zvykem (tedy i v mém brněnském sboru) :) A to jim ještě v sobotu pastor domlouval, aby si dali na čase záležet. Ale ke konci jich tam opravdu asi takových 400 bylo.
Jinak jak jsem se již zmínil, tak jsem si tam našel kamarádku (z modlitebního). Největší problémy mi tam dělá rozpoznávání a pamatování si tváří - protože nejsem na to moc zvyklí, naštěstí s kamarádkou jsem zpočátku neměl žádný problém - má totiž červený pramínek vlasů, takže ji v davu snadno naleznu. :) Navíc přímo pracuje i v církvi, takže dobrý zdroj informací.
Soused - pastor z Luteránské církve v sobotu měl zabíjačku (zabíjel kozu), a tak pozval nás a celou svou církev na ochutnávku. Zrovna jsem se přeci jen pustil do bramboráku – dělal jsem ho pro nás na oběd a i jen tak na zkoušku. A tak jsem jim tam na oplátku donesl i pár placek na ochutnání. Bramborák je totiž vynikající nástroj na to, abyste si získali pozornost a náklonnost ostatních kultur. Když jsem byl jednou v Srbsku, tak jsem si jím získal snad celý Balkán - a nejvíce své spolubydlící z Turecka a Číny). Tentokrát to opět zabralo. Ženy mi ho tam pochválily a už tahaly ze mě recept!
Navečer se pak v církvi konalo shromáždění, které bylo celé věnované večeři Páně. Měli ji totiž oddělenou od běžného shromka, což byl dobrý nápad – aspoň na to byl dostatečný prostor a netlouklo se jim to s druhým shromážděním jako u nás v Brně.
Tak ještě jednou vše nejlepší v novém roce a buďte v něm hořícími a zářícími světly!
Zdraví Jana (Nigerijci mě totiž většinou oslovují "Jani" - asi jejich vokativ má zvláštní koncovku)
tak uplynul další týden (vlastně i rok) a i když jsme měli přes svátky volno, tak se zase toho přihodilo docela hodně. Jelikož 5 dnů z uplynulého týdne jsem strávil v nigerijské církvi, tak se na ni více zaměřím a popíši vám ji.
Všechno začalo v neděli hned po Vánocích. Vlastně už v sobotu. Hillcrest církev je totiž přes svátky zavřená, a tak jsem v sobotu hledal na Internetu nějakou církev, která by byla v našem nejbližším okolí. A ani se mi to moc nedařilo (Internet byl zrovna příliš pomalý). Navíc jsem ani pořádně nevěděl, jaká bude v neděli situace, protože ve městě zrovna panovalo velké napětí (po bombových útocích na Štědrý den) - i v našem blízkém okolí. No ale v neděli brzy ráno jsem zkusil ještě jedou prohledat internet (google mapu) a zaujala mě tam církev Christ Embassy, protože jsem ji tak trochu znal už z tv7.cz a i od kamarádky. Vlastně před odletem do Nigérie jsem se po ní pokukoval, ale našel jsem jedinou stopu vedoucí do města Lagos. Takže jsem to vzdal, ale teď trošku zase svitla naděje, že by se mohlo jednat o stejnou církev.
Nevěděl jsem ani v kolik začínají, tak jsem se vypravil na 9. hodinu. Přišel jsem tam zrovna v polovině 1. shromáždění. Jinak mají 2 nedělní shromáždění hned po sobě jako v mé brněnské církvi a také jsou letniční církví, takže jsem se tam cítil mezi nimi opravdu jako doma. Dohromady na obou shromážděních prý se sejde tak kolem 1000 lidí - no a já jsem tam byl mezi nimi jediný běloch :) , ale cítil jsem se opravdu jako doma. Spolu s misijními stanicemi v okolí města Jos mají dohromady asi 3 tis. členů.
Jenom pastorovi jsem moc nerozuměl a stále nerozumím - jeho angličtině (navíc trošku jakoby huhlal, takže snad si časem zvyknu). Ale kontext jsem pochopil - až tedy na ty detaily a pointy některých příběhů. Chvála a kázání volně navazuje a i se vzájemně prolínají. Občas se pastor během kázání rozezpíval (asi si vzpomněl na nějakou chválu, která lépe ilustrovala jeho kázání) a celá církev se sborem se přidala. Jinak Nigerijci si tam sedávají od předních řad a sedávají si tak, že zaplňují postupně každičké místečko pěkně postupně. A každému novému návštěvníkovi zazpívají ke konci písničku na přivítání :) Celkově mě ona církev připadala jako taková běžná evropská letniční církev - takže opravdu jako doma. V neděli odpoledne se mělo konat takové rodinnější shromáždění – chvály, jídlo, popovídání si atp. Jenomže situace ve městě byla v tu neděli tak napjatá, že jsme nakonec odpoledne nikam nešli a mapovali jsme celou situaci a psal jsem vám předchozí dopis. I jsme si pro jistotu sbalili batoh, abychom byli připraveni - pro případ, kdyby se něco semlelo. Do města přijeli na pomoc vojáci ze 4 sousedních států (v rámci federativní republiky Nigérie).
Tři poslední dny ke konci roku mi zrovna nebylo moc nejlépe, a tak jsem uvítal možnost se připojit k jejich církevní jakési třídenní přípravě na nový rok (bylo to totiž zároveň jediné místo, kde jsem si aspoň připadal opravdu jako doma). Takže začínali v 6:30 modlitebním shromážděním a pak buď odpoledne nebo večer bylo ještě nějaké shromáždění.
Jinak v úterý dorazil harmatán (suchý vítr ze Sahary, který nese s sebou prach a písek). Bylo to zajímavé, protože jsem jeho příchod opravdu hned zaregistroval. Bylo to kolem poledne, seděl jsem doma na křesle a najednou mi po zádech přejel chladný studený větřík. Divil jsem se, kde se vzal a odkud profukuje. Venku se velmi ochladilo - až na 11°C ve dne.
Když jsem šel ráno na modlitební, tak jsem musel hodit na sebe už i tenčí mikinu s dlouhým rukávem. Dorazil jsem na modlitební a Nigerijci měli na sobě šály, zimní bundy, beranice atp. - mně to tedy připadalo úsměvné. No ale večer už musíme spávat ve spacáku.
V pátek bylo Silvestra a s ním i vzrůstalo napětí, že by bezpečnostní situace se mohla znovu zhoršit - že by se mohlo opakovat něco podobného jako na Štědrý den. Bohudíky ale k ničemu nakonec nedošlo. K večeru jsme se dokonce i spojili přes skype s Martinovou církví v Českém Těšíně. Měli jsme živý vstup! Bylo tam prý asi tak 50 lidí, tak jsme jim vyprávěli o tom, jak tu žijeme a ke konci se i nás na něco zeptali. Bylo to pěkné.
Od 20h pak v oné nigerijské církvi probíhalo shromáždění, které bylo přenášeno satelitním vysíláním z lagoské církve. A i ve světě ho sledovali lidé v Austrálii, Hong Kongu, New Yorku atp. Do půlnoci se vysílali nějaké záznamy o úspěších, kterých dosáhli v roce 2010. Potom pastor Chris z Lagosu o něčem mluvil a jakoby z ničehonic najednou oznámil: „No a už je Nový rok“. Tak se najednou všichni tam začali objímat a přát si a pak pastor pokračoval ve svém kázání - o vizi pro rok 2011.
Mluvil o tom, že teď v tomto novém roce máme být hořícím a zářícím světlem (jako Jan Křtitel a Jeremiáš - viz Jan 5,35 a Jer 20,9). Že nemáme být jen odrazem světla, ale přímo zdrojem tohoto světla. V sobotu se pak konalo 1. shromáždění v novém roce.
V sobotu jsem navíc vyrazil i do města koupit česnek (kvalitní se sežene jen na jednom tržišti v centru), protože jsem chtěl vařit bramborák. Chtěl jsem ho uvařit pro ono rodinné církevní shromko (nakonec jsem totiž zjistil, že ho tehdy v tu neděli zrušili, takže se mělo zase opět konat), protože každý měl donést něco na jídlo. Takže jsem se vydal pro česnek a vůbec to spojil s nákupy ve městě. Jenomže jsem si neuvědomil, že je Nový rok, takže to zrovna nebyl vhodný den na nakupování. Všechny obchody v centru byly zavřené a otevřeno měli jen všichni muslimové. Tak jsem aspoň zjistil, které obchody jsou muslimské :) Koupil jsem jen od muslima česnek a jel hned zpátky domů. No a pak odpoledne jsem si ještě chatoval s kamarádkou z této církve a dozvěděl jsem se, že jsem to popletl s těmi termíny (špatně jsem totiž rozuměl tomu pastorovi, jak jsem se už zmínil). V tu neděli se nemělo konat ono rodinné shromko, ale večeře Páně. Takže štěstí, že jsem s ní o tom mluvil, protože by asi pak bylo velmi divné, kdybych se na večeři Páně objevil s bramborákem:)
No a včera v neděli jsem se vydal tam opět na 1. shromko, které začínalo v 7:30. Dorazil jsem tam v 7:25 a v sále byli jen asi 3 lidé. Taky se scházejí jak švábi na pivo - jak bývá u charismatiků zvykem (tedy i v mém brněnském sboru) :) A to jim ještě v sobotu pastor domlouval, aby si dali na čase záležet. Ale ke konci jich tam opravdu asi takových 400 bylo.
Jinak jak jsem se již zmínil, tak jsem si tam našel kamarádku (z modlitebního). Největší problémy mi tam dělá rozpoznávání a pamatování si tváří - protože nejsem na to moc zvyklí, naštěstí s kamarádkou jsem zpočátku neměl žádný problém - má totiž červený pramínek vlasů, takže ji v davu snadno naleznu. :) Navíc přímo pracuje i v církvi, takže dobrý zdroj informací.
Soused - pastor z Luteránské církve v sobotu měl zabíjačku (zabíjel kozu), a tak pozval nás a celou svou církev na ochutnávku. Zrovna jsem se přeci jen pustil do bramboráku – dělal jsem ho pro nás na oběd a i jen tak na zkoušku. A tak jsem jim tam na oplátku donesl i pár placek na ochutnání. Bramborák je totiž vynikající nástroj na to, abyste si získali pozornost a náklonnost ostatních kultur. Když jsem byl jednou v Srbsku, tak jsem si jím získal snad celý Balkán - a nejvíce své spolubydlící z Turecka a Číny). Tentokrát to opět zabralo. Ženy mi ho tam pochválily a už tahaly ze mě recept!
Navečer se pak v církvi konalo shromáždění, které bylo celé věnované večeři Páně. Měli ji totiž oddělenou od běžného shromka, což byl dobrý nápad – aspoň na to byl dostatečný prostor a netlouklo se jim to s druhým shromážděním jako u nás v Brně.
Tak ještě jednou vše nejlepší v novém roce a buďte v něm hořícími a zářícími světly!
Zdraví Jana (Nigerijci mě totiž většinou oslovují "Jani" - asi jejich vokativ má zvláštní koncovku)
sobota 1. ledna 2011
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)