7. dopis

Všechno nejlepší v novém roce,
tak uplynul další týden (vlastně i rok) a i když jsme měli přes svátky volno, tak se zase toho přihodilo docela hodně. Jelikož 5 dnů z uplynulého týdne jsem strávil v nigerijské církvi, tak se na ni více zaměřím a popíši vám ji.
Všechno začalo v neděli hned po Vánocích. Vlastně už v sobotu. Hillcrest církev je totiž přes svátky zavřená, a tak jsem v sobotu hledal na Internetu nějakou církev, která by byla v našem nejbližším okolí. A ani se mi to moc nedařilo (Internet byl zrovna příliš pomalý). Navíc jsem ani pořádně nevěděl, jaká bude v neděli situace, protože ve městě zrovna panovalo velké napětí (po bombových útocích na Štědrý den) - i v našem blízkém okolí. No ale v neděli brzy ráno jsem zkusil ještě jedou prohledat internet (google mapu) a zaujala mě tam církev Christ Embassy, protože jsem ji tak trochu znal už z tv7.cz a i od kamarádky. Vlastně před odletem do Nigérie jsem se po ní pokukoval, ale našel jsem jedinou stopu vedoucí do města Lagos. Takže jsem to vzdal, ale teď trošku zase svitla naděje, že by se mohlo jednat o stejnou církev.
Nevěděl jsem ani v kolik začínají, tak jsem se vypravil na 9. hodinu. Přišel jsem tam zrovna v polovině 1. shromáždění. Jinak mají 2 nedělní shromáždění hned po sobě jako v mé brněnské církvi a také jsou letniční církví, takže jsem se tam cítil mezi nimi opravdu jako doma. Dohromady na obou shromážděních prý se sejde tak kolem 1000 lidí - no a já jsem tam byl mezi nimi jediný běloch :) , ale cítil jsem se opravdu jako doma. Spolu s misijními stanicemi v okolí města Jos mají dohromady asi 3 tis. členů.
Jenom pastorovi jsem moc nerozuměl a stále nerozumím - jeho angličtině (navíc trošku jakoby huhlal, takže snad si časem zvyknu). Ale kontext jsem pochopil - až tedy na ty detaily a pointy některých příběhů. Chvála a kázání volně navazuje a i se vzájemně prolínají. Občas se pastor během kázání rozezpíval (asi si vzpomněl na nějakou chválu, která lépe ilustrovala jeho kázání) a celá církev se sborem se přidala. Jinak Nigerijci si tam sedávají od předních řad a sedávají si tak, že zaplňují postupně každičké místečko pěkně postupně. A každému novému návštěvníkovi zazpívají ke konci písničku na přivítání :) Celkově mě ona církev připadala jako taková běžná evropská letniční církev - takže opravdu jako doma. V neděli odpoledne se mělo konat takové rodinnější shromáždění – chvály, jídlo, popovídání si atp. Jenomže situace ve městě byla v tu neděli tak napjatá, že jsme nakonec odpoledne nikam nešli a mapovali jsme celou situaci a psal jsem vám předchozí dopis. I jsme si pro jistotu sbalili batoh, abychom byli připraveni - pro případ, kdyby se něco semlelo. Do města přijeli na pomoc vojáci ze 4 sousedních států (v rámci federativní republiky Nigérie).
Tři poslední dny ke konci roku mi zrovna nebylo moc nejlépe, a tak jsem uvítal možnost se připojit k jejich církevní jakési třídenní přípravě na nový rok (bylo to totiž zároveň jediné místo, kde jsem si aspoň připadal opravdu jako doma). Takže začínali v 6:30 modlitebním shromážděním a pak buď odpoledne nebo večer bylo ještě nějaké shromáždění.
Jinak v úterý dorazil harmatán (suchý vítr ze Sahary, který nese s sebou prach a písek). Bylo to zajímavé, protože jsem jeho příchod opravdu hned zaregistroval. Bylo to kolem poledne, seděl jsem doma na křesle a najednou mi po zádech přejel chladný studený větřík. Divil jsem se, kde se vzal a odkud profukuje. Venku se velmi ochladilo - až na 11°C ve dne.
Když jsem šel ráno na modlitební, tak jsem musel hodit na sebe už i tenčí mikinu s dlouhým rukávem. Dorazil jsem na modlitební a Nigerijci měli na sobě šály, zimní bundy, beranice atp. - mně to tedy připadalo úsměvné. No ale večer už musíme spávat ve spacáku.
V pátek bylo Silvestra a s ním i vzrůstalo napětí, že by bezpečnostní situace se mohla znovu zhoršit - že by se mohlo opakovat něco podobného jako na Štědrý den. Bohudíky ale k ničemu nakonec nedošlo. K večeru jsme se dokonce i spojili přes skype s Martinovou církví v Českém Těšíně. Měli jsme živý vstup! Bylo tam prý asi tak 50 lidí, tak jsme jim vyprávěli o tom, jak tu žijeme a ke konci se i nás na něco zeptali. Bylo to pěkné.
Od 20h pak v oné nigerijské církvi probíhalo shromáždění, které bylo přenášeno satelitním vysíláním z lagoské církve. A i ve světě ho sledovali lidé v Austrálii, Hong Kongu, New Yorku atp. Do půlnoci se vysílali nějaké záznamy o úspěších, kterých dosáhli v roce 2010. Potom pastor Chris z Lagosu o něčem mluvil a jakoby z ničehonic najednou oznámil: „No a už je Nový rok“. Tak se najednou všichni tam začali objímat a přát si a pak pastor pokračoval ve svém kázání - o vizi pro rok 2011.
Mluvil o tom, že teď v tomto novém roce máme být hořícím a zářícím světlem (jako Jan Křtitel a Jeremiáš - viz Jan 5,35 a Jer 20,9). Že nemáme být jen odrazem světla, ale přímo zdrojem tohoto světla. V sobotu se pak konalo 1. shromáždění v novém roce.
V sobotu jsem navíc vyrazil i do města koupit česnek (kvalitní se sežene jen na jednom tržišti v centru), protože jsem chtěl vařit bramborák. Chtěl jsem ho uvařit pro ono rodinné církevní shromko (nakonec jsem totiž zjistil, že ho tehdy v tu neděli zrušili, takže se mělo zase opět konat), protože každý měl donést něco na jídlo. Takže jsem se vydal pro česnek a vůbec to spojil s nákupy ve městě. Jenomže jsem si neuvědomil, že je Nový rok, takže to zrovna nebyl vhodný den na nakupování. Všechny obchody v centru byly zavřené a otevřeno měli jen všichni muslimové. Tak jsem aspoň zjistil, které obchody jsou muslimské :) Koupil jsem jen od muslima česnek a jel hned zpátky domů. No a pak odpoledne jsem si ještě chatoval s kamarádkou z této církve a dozvěděl jsem se, že jsem to popletl s těmi termíny (špatně jsem totiž rozuměl tomu pastorovi, jak jsem se už zmínil). V tu neděli se nemělo konat ono rodinné shromko, ale večeře Páně. Takže štěstí, že jsem s ní o tom mluvil, protože by asi pak bylo velmi divné, kdybych se na večeři Páně objevil s bramborákem:)
No a včera v neděli jsem se vydal tam opět na 1. shromko, které začínalo v 7:30. Dorazil jsem tam v 7:25 a v sále byli jen asi 3 lidé. Taky se scházejí jak švábi na pivo - jak bývá u charismatiků zvykem (tedy i v mém brněnském sboru) :) A to jim ještě v sobotu pastor domlouval, aby si dali na čase záležet. Ale ke konci jich tam opravdu asi takových 400 bylo.
Jinak jak jsem se již zmínil, tak jsem si tam našel kamarádku (z modlitebního). Největší problémy mi tam dělá rozpoznávání a pamatování si tváří - protože nejsem na to moc zvyklí, naštěstí s kamarádkou jsem zpočátku neměl žádný problém - má totiž červený pramínek vlasů, takže ji v davu snadno naleznu. :) Navíc přímo pracuje i v církvi, takže dobrý zdroj informací.
Soused - pastor z Luteránské církve v sobotu měl zabíjačku (zabíjel kozu), a tak pozval nás a celou svou církev na ochutnávku. Zrovna jsem se přeci jen pustil do bramboráku – dělal jsem ho pro nás na oběd a i jen tak na zkoušku. A tak jsem jim tam na oplátku donesl i pár placek na ochutnání. Bramborák je totiž vynikající nástroj na to, abyste si získali pozornost a náklonnost ostatních kultur. Když jsem byl jednou v Srbsku, tak jsem si jím získal snad celý Balkán - a nejvíce své spolubydlící z Turecka a Číny). Tentokrát to opět zabralo. Ženy mi ho tam pochválily a už tahaly ze mě recept!
Navečer se pak v církvi konalo shromáždění, které bylo celé věnované večeři Páně. Měli ji totiž oddělenou od běžného shromka, což byl dobrý nápad – aspoň na to byl dostatečný prostor a netlouklo se jim to s druhým shromážděním jako u nás v Brně.

Tak ještě jednou vše nejlepší v novém roce a buďte v něm hořícími a zářícími světly!

Zdraví Jana (Nigerijci mě totiž většinou oslovují "Jani" - asi jejich vokativ má zvláštní koncovku)