pátek 31. prosince 2010
čtvrtek 30. prosince 2010
pondělí 27. prosince 2010
6. dopis
Příjemné vánoční svátky,
tak zase posílám nějaké info o zdejším dění. Původně jsem chtěl psát o jiných věcech – zejména jsem se chtěl více rozepsat o tom, jak jsme slavili Vánoce a jak je tady vůbec slaví, protože od posledního dopisu přibyla spousta novinek, věcí, zajímavostí atd.
No jenomže situace je tu teď, co se týče bezpečnosti, trošku napjatá. Takže o ní více napíši.
Štědrý den jsme slavili tak, že dopoledne jsme si jeli zajezdit na koních. Je to na druhé straně města a bylo to na hřišti pro pólo. Bylo nás pět. A bylo to opravdu super, trošku jsme si i připadali jako z pohádky o Popelce (vzhledem k tomu že to bylo na Štědrý den) - jak ze závěrečné scény, kde zpívá Karel Gott. Až tedy na ten sníh.
Pak jsme se vrátili zpět, osprchovali jsme se a vyrazili na návštěvu k rodině mého šéfa na oběd. Potom jsme si povídali, hráli nějaké stolní hry a večer jsme společně jeli na půlnoční, začínala tedy v 18:30. A konala se v Hillcrest kapli. Dokonce byl tam zapálený i krb. A tak jsme tam společně ještě s dalšími lidmi zpívali koledy a bylo i nějaké sváteční slovo.
Hned po skončení jsme se vrátili domů a přišla nám sms od hlavního místního vedoucího Wycliffe o tom, že před chvílí v jedné čtvrti vybuchly bomby, takže bychom měli být opatrní a zůstat raději doma a sledovat celou situaci. Pak prý večer bylo slyšet ještě v dálce nějaké střelby, ale já jsem šel stejně brzy spát.
Další den ráno jsme se dozvěděli na internetu víc o tom, co se stalo.
Dozvěděli jsme se, že ty bomby vybuchly blízko místa, kde jsme dopoledne jezdili na koních a pak i zašli na zmrzlinu.
Zde jsou i nějaké odkazy v angličtině a fotky o té události:
http://zpravy.idnes.cz/nigerijsti-muslimove-utocili-na-stedry-den-na-krestany-zemrelo-na-40-lidi-14k-/zahranicni.asp?c=A101225_155918_zahranicni_abr (na IDNES je to možná trošku nafouklé – tedy se to aspoň takto čte, ale ve čtvrti, kde teď jsme, tak je tu klid.)
http://www.ct24.cz/svet/110929-v-nigerii-propukly-boje-mezi-krestany-a-muslimy-desitky-mrtvych/
http://edition.cnn.com/2010/WORLD/africa/12/24/nigeria.bombs.fatalities/
http://www.allvoices.com/news/7711741-deadly-christmas-eve-bombings-in-nigeria
V sobotu na oběd jsme šli na návštěvu, slavili se tu totiž Vánoce a vlastně i všichni lidé ze zahraničí to zde slavili 25. Bylo nás asi 13 a pohoštění bylo opravdu veliké a výběr jídla velice pestrý. Dokonce i nám nechyběl bramborový salát. Jedna Maďarka ho totiž uvařila a přinesla, nebyl to tedy přímo náš bramborový salát, ale bylo mu to velmi podobné. Hostitelům jsme přinesli lázeňské oplatky. Měli z nich nesmírnou radost. Oni totiž jsou Američané a jednu dobu bydleli v Německu (skrze službu v US armádě) a do Karlových Varů si pro ně jezdili. Tak se s nimi vyfotili – jako s obrovskou hostií:)
Nejdřív jsme se bavili o situaci, která se přihodila na Štědrý den, několik z nich vidělo hořet asi 2 auta, ale ráno šli všichni na bohoslužbu. A situace vypadala už uklidněně. Každého to ale překvapilo, protože na vánoční svátky se nic takového tu ještě nestalo, takže všechny to tu zaskočilo.
No a dneska ráno jsem vyrazil na bohoslužbu. Cestou tedy projelo několik policejních hlídek, ale vše vypadalo klidně, policejní stráž tedy byla i na nějakých křižovatkách – jednotlivci. Bohoslužbu jsem si opravdu užil, škoda že o tom asi teď nenapíšu víc.
Pak jsem se vrátil zpět domů a přišla nám zpráva, že situace je teď trošku více napjatá. Tak jsme se rozhodli, že pojedeme na oběd do čínské restaurace a cestou doplníme v obchodu nějaké potraviny pro případ, když by se něco stalo. Tak jsme jeli k Číňanům, najedli se a stavili se v pekárně.
Jenomže mezitím nastala dopravní zácpa, na ulici totiž byly policejní kontroly a kontrolovaly každé auto a větší zavazadlo (většinou se tu s nimi často setkáváme, ale to jen projíždíme bez zastavení, tentokrát byla prohlídka trošku důkladnější). Takže jsme na chvíli uvízli v dopravní zácpě – ale měli jsme to kousek od domu – asi jen 5 min autem.
No a teď jsme doma a v pořádku. Jsme teď na Internetu se všemi známými a všichni se informujeme o dění. Každý je na různém místě, tak si sdělujeme své poznatky atp. Jsem tu spolu ještě s Martinem. Jinak situace je klidná, ale přesto napjatá. Prý možná vyhlásí i zákaz vycházení, ale zatím k něčemu takovému nedošlo. I v rádiu hlásí, že obyvatelé se mohou zatím volně pohybovat, ale mají zůstat v opatrnosti.
Ona ta situace je asi zapříčiněna i tím, že 13. ledna se tu chystají volby. Tak se prosím modlete za tuto situaci zde a i za nadcházející volby.
Jinak my jsme v pořádku, nic nám nechybí a vypadá to, že aspoň nám pojede elektřina non-stop. Internet nám funguje, mobil a rádio také. I jídla tu máme dost, zejména nám zbyla spousta ovoce a cukroví, kterým jsme byli obdarováni.
Tak se, prosím, modlete za tuto situaci zde.
Zdraví
Honza
V Jos 26.12.2010
tak zase posílám nějaké info o zdejším dění. Původně jsem chtěl psát o jiných věcech – zejména jsem se chtěl více rozepsat o tom, jak jsme slavili Vánoce a jak je tady vůbec slaví, protože od posledního dopisu přibyla spousta novinek, věcí, zajímavostí atd.
No jenomže situace je tu teď, co se týče bezpečnosti, trošku napjatá. Takže o ní více napíši.
Štědrý den jsme slavili tak, že dopoledne jsme si jeli zajezdit na koních. Je to na druhé straně města a bylo to na hřišti pro pólo. Bylo nás pět. A bylo to opravdu super, trošku jsme si i připadali jako z pohádky o Popelce (vzhledem k tomu že to bylo na Štědrý den) - jak ze závěrečné scény, kde zpívá Karel Gott. Až tedy na ten sníh.
Pak jsme se vrátili zpět, osprchovali jsme se a vyrazili na návštěvu k rodině mého šéfa na oběd. Potom jsme si povídali, hráli nějaké stolní hry a večer jsme společně jeli na půlnoční, začínala tedy v 18:30. A konala se v Hillcrest kapli. Dokonce byl tam zapálený i krb. A tak jsme tam společně ještě s dalšími lidmi zpívali koledy a bylo i nějaké sváteční slovo.
Hned po skončení jsme se vrátili domů a přišla nám sms od hlavního místního vedoucího Wycliffe o tom, že před chvílí v jedné čtvrti vybuchly bomby, takže bychom měli být opatrní a zůstat raději doma a sledovat celou situaci. Pak prý večer bylo slyšet ještě v dálce nějaké střelby, ale já jsem šel stejně brzy spát.
Další den ráno jsme se dozvěděli na internetu víc o tom, co se stalo.
Dozvěděli jsme se, že ty bomby vybuchly blízko místa, kde jsme dopoledne jezdili na koních a pak i zašli na zmrzlinu.
Zde jsou i nějaké odkazy v angličtině a fotky o té události:
http://zpravy.idnes.cz/nigerijsti-muslimove-utocili-na-stedry-den-na-krestany-zemrelo-na-40-lidi-14k-/zahranicni.asp?c=A101225_155918_zahranicni_abr (na IDNES je to možná trošku nafouklé – tedy se to aspoň takto čte, ale ve čtvrti, kde teď jsme, tak je tu klid.)
http://www.ct24.cz/svet/110929-v-nigerii-propukly-boje-mezi-krestany-a-muslimy-desitky-mrtvych/
http://edition.cnn.com/2010/WORLD/africa/12/24/nigeria.bombs.fatalities/
http://www.allvoices.com/news/7711741-deadly-christmas-eve-bombings-in-nigeria
V sobotu na oběd jsme šli na návštěvu, slavili se tu totiž Vánoce a vlastně i všichni lidé ze zahraničí to zde slavili 25. Bylo nás asi 13 a pohoštění bylo opravdu veliké a výběr jídla velice pestrý. Dokonce i nám nechyběl bramborový salát. Jedna Maďarka ho totiž uvařila a přinesla, nebyl to tedy přímo náš bramborový salát, ale bylo mu to velmi podobné. Hostitelům jsme přinesli lázeňské oplatky. Měli z nich nesmírnou radost. Oni totiž jsou Američané a jednu dobu bydleli v Německu (skrze službu v US armádě) a do Karlových Varů si pro ně jezdili. Tak se s nimi vyfotili – jako s obrovskou hostií:)
Nejdřív jsme se bavili o situaci, která se přihodila na Štědrý den, několik z nich vidělo hořet asi 2 auta, ale ráno šli všichni na bohoslužbu. A situace vypadala už uklidněně. Každého to ale překvapilo, protože na vánoční svátky se nic takového tu ještě nestalo, takže všechny to tu zaskočilo.
No a dneska ráno jsem vyrazil na bohoslužbu. Cestou tedy projelo několik policejních hlídek, ale vše vypadalo klidně, policejní stráž tedy byla i na nějakých křižovatkách – jednotlivci. Bohoslužbu jsem si opravdu užil, škoda že o tom asi teď nenapíšu víc.
Pak jsem se vrátil zpět domů a přišla nám zpráva, že situace je teď trošku více napjatá. Tak jsme se rozhodli, že pojedeme na oběd do čínské restaurace a cestou doplníme v obchodu nějaké potraviny pro případ, když by se něco stalo. Tak jsme jeli k Číňanům, najedli se a stavili se v pekárně.
Jenomže mezitím nastala dopravní zácpa, na ulici totiž byly policejní kontroly a kontrolovaly každé auto a větší zavazadlo (většinou se tu s nimi často setkáváme, ale to jen projíždíme bez zastavení, tentokrát byla prohlídka trošku důkladnější). Takže jsme na chvíli uvízli v dopravní zácpě – ale měli jsme to kousek od domu – asi jen 5 min autem.
No a teď jsme doma a v pořádku. Jsme teď na Internetu se všemi známými a všichni se informujeme o dění. Každý je na různém místě, tak si sdělujeme své poznatky atp. Jsem tu spolu ještě s Martinem. Jinak situace je klidná, ale přesto napjatá. Prý možná vyhlásí i zákaz vycházení, ale zatím k něčemu takovému nedošlo. I v rádiu hlásí, že obyvatelé se mohou zatím volně pohybovat, ale mají zůstat v opatrnosti.
Ona ta situace je asi zapříčiněna i tím, že 13. ledna se tu chystají volby. Tak se prosím modlete za tuto situaci zde a i za nadcházející volby.
Jinak my jsme v pořádku, nic nám nechybí a vypadá to, že aspoň nám pojede elektřina non-stop. Internet nám funguje, mobil a rádio také. I jídla tu máme dost, zejména nám zbyla spousta ovoce a cukroví, kterým jsme byli obdarováni.
Tak se, prosím, modlete za tuto situaci zde.
Zdraví
Honza
V Jos 26.12.2010
pátek 24. prosince 2010
čtvrtek 23. prosince 2010
Tisíc let jako jeden den
Dneska dopoledne jsme se společně rozloučili v naší kanceláři. Kancelář bude znovu otevřena až po Novém roce, ale s mnohými lidmi se ještě uvidíme. Budeme tu slavit 2x Vánoce, heč! Zítra jsme pozváni na oběd k mému šéfovi a pak jdeme na půlnoční. A pozítří budeme slavit Vánoce ve větším okruhu lidí (spolu s americkou a anglickou rodinkou).
No a dneska jsme se tedy rozloučili tak, že jsme společně zazpívali nějaké koledy, pojedli perník a krátce jsme se sdíleli z Písma s některými verši, které nás oslovily v tomto vánočním čase.
Zaznělo spousty veršů o pokoji, o zaslíbení Mesiáše, o Jeho narození atp.
Já jsem si vybral verš z 2.Petra 3,8: „Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a `tisíc let jako jeden den´.“
A ještě to musím asi trochu vysvětlit, že? :)
Je to známý verš a většinou když jej čteme, tak se často zaměřujeme spíše jen na tu první polovinu. A častokrát ho interpretujeme tak, že některé věci zkrátka „dlouho“ trvají u Boha. Rádi bychom je hned, ale ono ne. A Bůh? – ten má přece spousty času... no ne?
Jenomže je tu i ta druhá polovina! A ta přináší do toho opačný rozměr. Věci, které se nepohnuly tisíce let se můžou změnit během jediného dne! To, co by Bůh mohl dělat tisíce let, může vykonat i během jediného! I takovým způsobem jedná!
A jedním takovým příkladem jsou právě Vánoce. Tisíce let kněží, králové, proroci, celý židovský národ očekával zaslíbený příchod Mesiáše.
Ale i tímto způsobem Bůh pracuje dnes. Stačí se podívat třeba na Izrael. Zázračně prošel 2. světovou válkou a po dvou tisících letech se ze dne na den znovu obnovil. Znovu se naplnila Boží zaslíbení.
Možná si myslíte, že jste něco minuli, že jste něco zmeškali, že se to už nevrátí, nenaplní... Ale Bůh má stále vše pod svou kontrolou! Zbývá jen, abyste byli pod Jeho vedením i vy...
No a dneska jsme se tedy rozloučili tak, že jsme společně zazpívali nějaké koledy, pojedli perník a krátce jsme se sdíleli z Písma s některými verši, které nás oslovily v tomto vánočním čase.
Zaznělo spousty veršů o pokoji, o zaslíbení Mesiáše, o Jeho narození atp.
Já jsem si vybral verš z 2.Petra 3,8: „Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a `tisíc let jako jeden den´.“
A ještě to musím asi trochu vysvětlit, že? :)
Je to známý verš a většinou když jej čteme, tak se často zaměřujeme spíše jen na tu první polovinu. A častokrát ho interpretujeme tak, že některé věci zkrátka „dlouho“ trvají u Boha. Rádi bychom je hned, ale ono ne. A Bůh? – ten má přece spousty času... no ne?
Jenomže je tu i ta druhá polovina! A ta přináší do toho opačný rozměr. Věci, které se nepohnuly tisíce let se můžou změnit během jediného dne! To, co by Bůh mohl dělat tisíce let, může vykonat i během jediného! I takovým způsobem jedná!
A jedním takovým příkladem jsou právě Vánoce. Tisíce let kněží, králové, proroci, celý židovský národ očekával zaslíbený příchod Mesiáše.
„Nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu“
„Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele.“
„I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši, nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva.“
„Protože sám Pán dá vám znamení: Aj, panna počne a porodí syna, a nazve jméno jeho Immanuel."
„I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů."
„V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: ,A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele."
Ale i tímto způsobem Bůh pracuje dnes. Stačí se podívat třeba na Izrael. Zázračně prošel 2. světovou válkou a po dvou tisících letech se ze dne na den znovu obnovil. Znovu se naplnila Boží zaslíbení.
Možná si myslíte, že jste něco minuli, že jste něco zmeškali, že se to už nevrátí, nenaplní... Ale Bůh má stále vše pod svou kontrolou! Zbývá jen, abyste byli pod Jeho vedením i vy...
úterý 14. prosince 2010
5. dopis
Sanu,
další adventní týden je za námi. Už jsem i zdravý a žaludek mám také v pořádku. Je možné, že ty problémy byly způsobeny také i složením našeho jídelníčku, že jsme přešli rychle na místní nigerijskou stravu, která je velice ostrá a opomenuli jsme živiny, které naše tělo potřebuje a na které jsme zvyklí. A tak jedna starší anglická misionářka se rozhodla nám v této oblasti pomáhat a dohlížet na nás a na to, co vlastně jíme. Tak si nás vzala pod svá křídla.
Minulou neděli jsme navštívili nigerijskou církev - ECWA. Byla to tradičnější církev a bylo tam asi kolem 700 lidí. Hned na začátku veřejně přivítali všechny nové hosty, takže i my jsme se krátce představili a už nám dávali předběžnou přihlášku do církve :) Potom jsme šli na návštěvu k rodině Martinova nigerijského kolegy z práce. Otec v posledních letech oslepl, ale přesto popisoval všechno barvitě a nadšeně. Nejvíce asi byl nadšený ze své misijní církve a práce misionářů vůbec. A tak se s námi bavil a vyprávěl o všem možném, probírali jsme jazyky, naše rodiny, kultury atp. Má 8 dětí a 8 vnoučat a říkal, že když chodil do školy, tak nad názvem Czechoslovakia si málem vylámal jazyk.
Pak v pondělí mě začal zlobit onen můj žaludek, jak jsem se již zmínil i v předchozím dopise. Všichni kolem byli trochu ze mě vyděšeni, protože jsem rychle ztratil barvu, ale pak jsem ji zase rychle nabral a zlepšilo se to. Hned následujícího dne už mi bylo lépe, a tak jsem pomáhal aspoň na dálku přes síť nasazováním nové verze onoho mého prográmku. Ve středu jsem již opět šel do práce vypomáhat znovu na počítačovém oddělení - na mém se ještě dodělával dabing do 3. jazyka. Všichni měli radost, že jsem už zpátky, a tak mě znovu přivítali.
V kanceláři každý den začínáme všichni společně ranní chvilkou z Božího slova a modlitebními potřebami za ten den. Pak v sobotu k večeru bývá domácí skupinka a v neděli odpoledne modlitební skupinka, kde se sejdou pracovníci z Wycliffe (jsou z různých odděleních, tak během týdne není ani moc příležitosti se se všemi společně modlit, a proto se to řeší takto.)
Tuto sobotu navíc proběhla vánoční párty pro všechny pracovníky Wycliffe. Sešli jsme se na dvorku jedné rodinky, kde jsme strávili společný čas - jídlo, koledy, slovo i poklábosení. Celý dvorek byl ve stínu košatého stromu, který byl vánočně ozdoben. Každý přinesl nějaké jídlo a cukroví, které napekl. I my jsme společně během týdne nějaké cukroví napekli spolu s jedněmi Američany.
Minule jsem zapomněl se podělit ještě o jednu příhodu. Jednou jdu tak sám do lidovější nigerijské restaurace na oběd a potkám tam známého z jiného oddělení. Uměl i trochu základy místního jazyku, a tak se pustil do řeči s Nigerijci, kteří si k nám přisedli. Pomalu od samotného jazyku se dostali až k jeho práci jako misionáře. Měli radost z toho, že jíme jejich nigerijská jídla, zajímáme se o jejich jazyk a vůbec měli radost z misionářů a i konkrétně z této překladatelské práce, a tak za nás zaplatili celý oběd.
Už jsme se tu i nějak aklimatizovali. Do Afriky jsem se asi již zamiloval, a nejen do ní. ;) Pomalý internet nebo výpadky elektřiny už bereme jako něco normálního. Ale naopak když třeba elektřina jde po celý den, tak se divíme, co se děje. Například tuto sobotu se to stalo, ale to bylo vysvětleno tím, že zrovna přijel do města guvernér. Dokonce jsme viděli i jeho kolonu vozidel, jela tedy celá v protisměru, ale to asi není nic nezvyklého. Občas totiž potkáváme na silnici nějaká auta a motorky, kteří si krátí cestu jízdou v protisměru. Nemá cenu se nad tím rozčilovat, Nigerijci by stejně odpověděli, že to chce klid.
Jsem si ještě vzpomněl, že jednou v prvním týdnu jsme šli do města se nechat vyfotit - kvůli vízovému procesu. Tak pan fotograf si nás vyfotil, a pak jsme čekali na vyvolání fotek. Mezitím jsme ho pozorovali, jak nás ještě ručně upravuje. Trochu nás ještě ostříhal a učesal a bylo to hotovo! Takové služby u nás nenajdete! :)
Na jedné křižovatce blízko letecké akademie je vystaveno letadlo uprostřed kruhového objezdu. A včera jsme zjistili, že se jedná o Aero L-29 Delfín - vyrobený v Československu! Tak to až pak se budeme zase někdy bavit s Nigerijci, odkud že vlastně pocházíme, tak můžeme poukázat na tu jejich křižovatku. Pokusím se ho někdy vyfotit.
Jo a potkali jsme jednu škodovku!
Přeji krásný adventní čas,
ať vaše Vánoce jsou senza,
napíši vám zas,
zdraví vás Jenda.
další adventní týden je za námi. Už jsem i zdravý a žaludek mám také v pořádku. Je možné, že ty problémy byly způsobeny také i složením našeho jídelníčku, že jsme přešli rychle na místní nigerijskou stravu, která je velice ostrá a opomenuli jsme živiny, které naše tělo potřebuje a na které jsme zvyklí. A tak jedna starší anglická misionářka se rozhodla nám v této oblasti pomáhat a dohlížet na nás a na to, co vlastně jíme. Tak si nás vzala pod svá křídla.
Minulou neděli jsme navštívili nigerijskou církev - ECWA. Byla to tradičnější církev a bylo tam asi kolem 700 lidí. Hned na začátku veřejně přivítali všechny nové hosty, takže i my jsme se krátce představili a už nám dávali předběžnou přihlášku do církve :) Potom jsme šli na návštěvu k rodině Martinova nigerijského kolegy z práce. Otec v posledních letech oslepl, ale přesto popisoval všechno barvitě a nadšeně. Nejvíce asi byl nadšený ze své misijní církve a práce misionářů vůbec. A tak se s námi bavil a vyprávěl o všem možném, probírali jsme jazyky, naše rodiny, kultury atp. Má 8 dětí a 8 vnoučat a říkal, že když chodil do školy, tak nad názvem Czechoslovakia si málem vylámal jazyk.
Pak v pondělí mě začal zlobit onen můj žaludek, jak jsem se již zmínil i v předchozím dopise. Všichni kolem byli trochu ze mě vyděšeni, protože jsem rychle ztratil barvu, ale pak jsem ji zase rychle nabral a zlepšilo se to. Hned následujícího dne už mi bylo lépe, a tak jsem pomáhal aspoň na dálku přes síť nasazováním nové verze onoho mého prográmku. Ve středu jsem již opět šel do práce vypomáhat znovu na počítačovém oddělení - na mém se ještě dodělával dabing do 3. jazyka. Všichni měli radost, že jsem už zpátky, a tak mě znovu přivítali.
V kanceláři každý den začínáme všichni společně ranní chvilkou z Božího slova a modlitebními potřebami za ten den. Pak v sobotu k večeru bývá domácí skupinka a v neděli odpoledne modlitební skupinka, kde se sejdou pracovníci z Wycliffe (jsou z různých odděleních, tak během týdne není ani moc příležitosti se se všemi společně modlit, a proto se to řeší takto.)
Tuto sobotu navíc proběhla vánoční párty pro všechny pracovníky Wycliffe. Sešli jsme se na dvorku jedné rodinky, kde jsme strávili společný čas - jídlo, koledy, slovo i poklábosení. Celý dvorek byl ve stínu košatého stromu, který byl vánočně ozdoben. Každý přinesl nějaké jídlo a cukroví, které napekl. I my jsme společně během týdne nějaké cukroví napekli spolu s jedněmi Američany.
Minule jsem zapomněl se podělit ještě o jednu příhodu. Jednou jdu tak sám do lidovější nigerijské restaurace na oběd a potkám tam známého z jiného oddělení. Uměl i trochu základy místního jazyku, a tak se pustil do řeči s Nigerijci, kteří si k nám přisedli. Pomalu od samotného jazyku se dostali až k jeho práci jako misionáře. Měli radost z toho, že jíme jejich nigerijská jídla, zajímáme se o jejich jazyk a vůbec měli radost z misionářů a i konkrétně z této překladatelské práce, a tak za nás zaplatili celý oběd.
Už jsme se tu i nějak aklimatizovali. Do Afriky jsem se asi již zamiloval, a nejen do ní. ;) Pomalý internet nebo výpadky elektřiny už bereme jako něco normálního. Ale naopak když třeba elektřina jde po celý den, tak se divíme, co se děje. Například tuto sobotu se to stalo, ale to bylo vysvětleno tím, že zrovna přijel do města guvernér. Dokonce jsme viděli i jeho kolonu vozidel, jela tedy celá v protisměru, ale to asi není nic nezvyklého. Občas totiž potkáváme na silnici nějaká auta a motorky, kteří si krátí cestu jízdou v protisměru. Nemá cenu se nad tím rozčilovat, Nigerijci by stejně odpověděli, že to chce klid.
Jsem si ještě vzpomněl, že jednou v prvním týdnu jsme šli do města se nechat vyfotit - kvůli vízovému procesu. Tak pan fotograf si nás vyfotil, a pak jsme čekali na vyvolání fotek. Mezitím jsme ho pozorovali, jak nás ještě ručně upravuje. Trochu nás ještě ostříhal a učesal a bylo to hotovo! Takové služby u nás nenajdete! :)
Na jedné křižovatce blízko letecké akademie je vystaveno letadlo uprostřed kruhového objezdu. A včera jsme zjistili, že se jedná o Aero L-29 Delfín - vyrobený v Československu! Tak to až pak se budeme zase někdy bavit s Nigerijci, odkud že vlastně pocházíme, tak můžeme poukázat na tu jejich křižovatku. Pokusím se ho někdy vyfotit.
Jo a potkali jsme jednu škodovku!
Přeji krásný adventní čas,
ať vaše Vánoce jsou senza,
napíši vám zas,
zdraví vás Jenda.
neděle 12. prosince 2010
Pravé uctívání
Znáte píseň Srdce chvály (Heart Of Worship) od Matta Redmana? Kdo by ji neznal! Stala se jednou z nejznámějších chval v církvích. A znáte také historii této písně?
Její vznik se datuje ke konci 90. let, pochází z takového úpadkového období v domovské církvi tohoto zpěváka – Soul Survior ve Watfordu, Anglii.
Jeho pastor podnikl docela odvážnou věc, aby naučil svou církev, co je podstatou opravdového uctívání. Aby ukázal, že uctívání je víc než jen hudba, tak zakázal veškerý zpěv na bohoslužbách, aby se lidé naučili uctívat Boha jiným způsobem. Na konci tohoto období Matt napsal onu píseň „Srdce chvály“:
...Chci víc než píseň Ti dát,
nejen krásná slova.
Co víc než sebe Ti dám?
Ty zkoumáš hlubiny mé,
skryté nic Ti není,
Ty vidíš, co v srdci mám...
nejen krásná slova.
Co víc než sebe Ti dám?
Ty zkoumáš hlubiny mé,
skryté nic Ti není,
Ty vidíš, co v srdci mám...
4. dopis
Barka dai! Ya ya dai?
Uplynul další týden, a tak přináším nové zprávy o tom, co se v něm událo. A událo se toho docela dost.
V pondělí jsme začali pracovat na dabování tří krátkých filmů do dvou místních jazyků. Jedná se o krátké biblické příběhy - Marnotratný syn, Milosrdný Samaritán a Nepoctivý správce. Kvůli tomu i přijeli dvě starší dámy (původem z Británie a USA), jedna z nich přiletěla z Keni. Jedna má na starost dohled nad multimediálním oddělením a druhá nad využíváním materiálů a vůbec všeho, co se zde vyprodukuje. Není to jednoduchá záležitost, byl u toho i přítomen člověk, který má na starosti samotný překlad, a také dva rodilí mluvčí, kteří jej dabovali či operativně pomáhali s překladem. Před samotným dabingem to muselo projít dlouhým procesem a různými korekturami, což také zabralo nějaké týdny práce na jazykovém oddělení. První jazyk šel docela snadno a za dva dny to bylo hotové. Potíže byly s druhým, neboť originál je namluvený herci v angličtině, jenomže při překladu do daného jazyka se nafoukla i délka textu, což ohrožovalo dialogy postav. Když to mluvčí nedokázali rychle namluvit, tak se text musel zkrátit nebo vynechat. Řešilo se to operativně a během dabování proběhlo několik jazykových porad.
Z počátku se navíc i objevily technické problémy s nahráváním (ačkoliv týden předtím vše fungovalo v pořádku). Nakonec se nám je podařilo vyřešit. Ale pak už se řešila jen jazyková stránka překladu, a tak abych jim tam moc nepřekážel, tak na následující dny jsem šel vypomáhat do počítačového oddělení.
Tam jsme opravovali počítače, přeinstalovávali ovladače, odstraňovali viry, prováděli aktualizace systému atp. S internetem je to tu složité jako i s jinými věcmi. Internet je tu pomalý a stahovat aktualizace zvlášť pro každý počítač je skoro nemožné. Řeší se to tak, že se to stáhne na server a z něj pak do jednotlivých počítačů. Dříve to bylo na jednom člověku, který stáhl aktualizace, teď už to probíhá automaticky - přes noc se spustí program a aktualizace se postahují.
Na tomto mám také podíl. Vlastně ještě když jsem se připravoval na samotný odjezd do Nigérie, tak jsem během příprav nezahálel, a napsal pro ně takový prográmek, který umožňuje stahovat aktualizace automatizovaně. Navíc jsem to i optimalizoval i pro výpadky internetového připojení, tzn. že když během stahování dojde ke ztrátě spojení, tak se spojení pokusí znovu obnovit a pokračovat ve stahování, popř. poškozené soubory se stáhnou znovu. Když jsem ho ale psal, tak jsem netušil, že internetové spojení tu je opravdu velmi pomalé, tak ho budu muset ještě trochu více optimalizovat a odstranit i nějaké mouchy atp. :)
V pondělí ale došlo ještě k jedné takové významné události. Proběhla menší oslava při příležitosti dokončení překladu NZ pro jazyk F v arabském písmu. Překlad je teď poslán do USA na korekturu před samotným výtiskem. Tisknout by se měl v lednu 2011.
Pustil jsem se do četby knihy Nebeský muž (kterou jsem před odjezdem dostal darem). A hned na začátku tam čínský bratr Yun popisuje, jak jeho životní příběh začal. Začalo to hladem po Božím slovu a obrovskou touhou po jeho čtení. Trvalo to několik měsíců vytrvalých modliteb a půstu, než ho přeci jen získal takovým zázračným způsobem. No a teď tu v Nigérii má další jazyková skupina lidí možnost si přečíst Boží slovo ve svém rodném jazyce F!
Ještě se s vámi podělím o jednu kratičkou příhodu, kdy mě brzy ráno probudil archanděl Gabriel:) Bylo to v pátek asi v 3-4 hodiny ráno. Po ulici jezdilo nejspíš nějaké auto s megafonem a z něj se ozývalo namluvené Lukášovo evangelium v angličtině. Konkrétně pasáž o Ježíšově narození. Bylo to docela hlasité, že mě to až probudilo - a nejen mě (dokonce i sousedku, která má navíc na starosti samotné používání biblických multimediálních materiálů, jak jsem se již zmínil). Nevíme pořádně co to mělo znamenat :) Ale v sobotu ráno se to opakovalo znovu, tentokrát ale v místním jazyce. Jsem ani netušil, kolik psů máme v sousedství:) - jakmile začali, tak se strhl jejich obrovský štěkot.
No a v sobotu jsme si vyšli do zoo. Byl to asi zatím první den, který jsme si užili na slunci (jestli to půjde tak dál, tak se vrátíme asi bílí jako stěna). Byla tam samá exotická zvířata jako holubi, husy, kačeny atp. Samozřejmě tam byli i lvi, krokodýli aj. (tedy kromě tučňáků). Byl tam i velbloud, který se pohyboval volně po zahradě a následovaly ho malé kozenky. Jenomže jedna mladá muslimská dívka tam prodávala v pytlíčcích oříšky a ten velbloud na ně dostal chuť, tak zamířil přímo za ní. Ona byla z něho vyděšená, tak všechno odhodila a utíkala od něj pryč. Mezitím velbloud pár pytlíků spořádal, než se ho podařilo odehnat
V pondělí ráno mě začal zlobit žaludek. Pak jsem si vzpomněl, že v neděli večer jsem si zapomněl vzít týdenní dávku antimalarik, tak jsem si je vzal ihned po snídani. Jenomže to asi více podráždilo můj žaludek. Zamotala se mi i hlava a na chvíli jsem i zezelenal, ale tlak jsem měl v pořádku. Pak už se to zlepšilo - jen večer jsem ještě zvracel, ale aspoň se vyčistil žaludek a mohl jsem pak usnout. Teď je mi už fajn, ležím a znovu nabírám tekutiny.
Děkuji za maily a z Afriky vám přeji poklidný adventní čas
Honza
7.12.2010
Uplynul další týden, a tak přináším nové zprávy o tom, co se v něm událo. A událo se toho docela dost.
V pondělí jsme začali pracovat na dabování tří krátkých filmů do dvou místních jazyků. Jedná se o krátké biblické příběhy - Marnotratný syn, Milosrdný Samaritán a Nepoctivý správce. Kvůli tomu i přijeli dvě starší dámy (původem z Británie a USA), jedna z nich přiletěla z Keni. Jedna má na starost dohled nad multimediálním oddělením a druhá nad využíváním materiálů a vůbec všeho, co se zde vyprodukuje. Není to jednoduchá záležitost, byl u toho i přítomen člověk, který má na starosti samotný překlad, a také dva rodilí mluvčí, kteří jej dabovali či operativně pomáhali s překladem. Před samotným dabingem to muselo projít dlouhým procesem a různými korekturami, což také zabralo nějaké týdny práce na jazykovém oddělení. První jazyk šel docela snadno a za dva dny to bylo hotové. Potíže byly s druhým, neboť originál je namluvený herci v angličtině, jenomže při překladu do daného jazyka se nafoukla i délka textu, což ohrožovalo dialogy postav. Když to mluvčí nedokázali rychle namluvit, tak se text musel zkrátit nebo vynechat. Řešilo se to operativně a během dabování proběhlo několik jazykových porad.
Z počátku se navíc i objevily technické problémy s nahráváním (ačkoliv týden předtím vše fungovalo v pořádku). Nakonec se nám je podařilo vyřešit. Ale pak už se řešila jen jazyková stránka překladu, a tak abych jim tam moc nepřekážel, tak na následující dny jsem šel vypomáhat do počítačového oddělení.
Tam jsme opravovali počítače, přeinstalovávali ovladače, odstraňovali viry, prováděli aktualizace systému atp. S internetem je to tu složité jako i s jinými věcmi. Internet je tu pomalý a stahovat aktualizace zvlášť pro každý počítač je skoro nemožné. Řeší se to tak, že se to stáhne na server a z něj pak do jednotlivých počítačů. Dříve to bylo na jednom člověku, který stáhl aktualizace, teď už to probíhá automaticky - přes noc se spustí program a aktualizace se postahují.
Na tomto mám také podíl. Vlastně ještě když jsem se připravoval na samotný odjezd do Nigérie, tak jsem během příprav nezahálel, a napsal pro ně takový prográmek, který umožňuje stahovat aktualizace automatizovaně. Navíc jsem to i optimalizoval i pro výpadky internetového připojení, tzn. že když během stahování dojde ke ztrátě spojení, tak se spojení pokusí znovu obnovit a pokračovat ve stahování, popř. poškozené soubory se stáhnou znovu. Když jsem ho ale psal, tak jsem netušil, že internetové spojení tu je opravdu velmi pomalé, tak ho budu muset ještě trochu více optimalizovat a odstranit i nějaké mouchy atp. :)
V pondělí ale došlo ještě k jedné takové významné události. Proběhla menší oslava při příležitosti dokončení překladu NZ pro jazyk F v arabském písmu. Překlad je teď poslán do USA na korekturu před samotným výtiskem. Tisknout by se měl v lednu 2011.
Pustil jsem se do četby knihy Nebeský muž (kterou jsem před odjezdem dostal darem). A hned na začátku tam čínský bratr Yun popisuje, jak jeho životní příběh začal. Začalo to hladem po Božím slovu a obrovskou touhou po jeho čtení. Trvalo to několik měsíců vytrvalých modliteb a půstu, než ho přeci jen získal takovým zázračným způsobem. No a teď tu v Nigérii má další jazyková skupina lidí možnost si přečíst Boží slovo ve svém rodném jazyce F!
Ještě se s vámi podělím o jednu kratičkou příhodu, kdy mě brzy ráno probudil archanděl Gabriel:) Bylo to v pátek asi v 3-4 hodiny ráno. Po ulici jezdilo nejspíš nějaké auto s megafonem a z něj se ozývalo namluvené Lukášovo evangelium v angličtině. Konkrétně pasáž o Ježíšově narození. Bylo to docela hlasité, že mě to až probudilo - a nejen mě (dokonce i sousedku, která má navíc na starosti samotné používání biblických multimediálních materiálů, jak jsem se již zmínil). Nevíme pořádně co to mělo znamenat :) Ale v sobotu ráno se to opakovalo znovu, tentokrát ale v místním jazyce. Jsem ani netušil, kolik psů máme v sousedství:) - jakmile začali, tak se strhl jejich obrovský štěkot.
No a v sobotu jsme si vyšli do zoo. Byl to asi zatím první den, který jsme si užili na slunci (jestli to půjde tak dál, tak se vrátíme asi bílí jako stěna). Byla tam samá exotická zvířata jako holubi, husy, kačeny atp. Samozřejmě tam byli i lvi, krokodýli aj. (tedy kromě tučňáků). Byl tam i velbloud, který se pohyboval volně po zahradě a následovaly ho malé kozenky. Jenomže jedna mladá muslimská dívka tam prodávala v pytlíčcích oříšky a ten velbloud na ně dostal chuť, tak zamířil přímo za ní. Ona byla z něho vyděšená, tak všechno odhodila a utíkala od něj pryč. Mezitím velbloud pár pytlíků spořádal, než se ho podařilo odehnat
V pondělí ráno mě začal zlobit žaludek. Pak jsem si vzpomněl, že v neděli večer jsem si zapomněl vzít týdenní dávku antimalarik, tak jsem si je vzal ihned po snídani. Jenomže to asi více podráždilo můj žaludek. Zamotala se mi i hlava a na chvíli jsem i zezelenal, ale tlak jsem měl v pořádku. Pak už se to zlepšilo - jen večer jsem ještě zvracel, ale aspoň se vyčistil žaludek a mohl jsem pak usnout. Teď je mi už fajn, ležím a znovu nabírám tekutiny.
Děkuji za maily a z Afriky vám přeji poklidný adventní čas
Honza
7.12.2010
3. dopis
Tak vás opět zdravím z Afriky,
Podělím se zase s vámi o nějaké novinky, které se přihodily tento týden. Začátek tohoto týdne byl ještě pro nás trochu volnější, ještě jsme se ubytovávali a zařizovali se tu atp. Ale co se týče mé práce, tak již tento týden jsem se tu již plně zapojil. Tento týden jsme přeprogramovávali zařízení Megavoice. Je to vlastně něco jako mp3 přehrávač, který lze nabíjet přes svůj zabudovaný solární panel. Primárně byl vyvinutý pro evangelizační účely na takovýchto misijních polích. Nahraje se do něj audio bible, kterou je možné i "listovat" a je možné ho poslouchat jak přes reproduktor, tak i sluchátka. Vleze se i do kapsy. Navíc je možné ho používat i jako rádiový přijímač (FM stanic) - to se dá v budoucnosti využít tak, že se do něj třeba přenastaví křesťanské rádiové stanice a lidé je pak mohou poslouchat (momentálně se to tu ale tak zatím nevyužívá, protože sever je muslimský a křesťanské rádiové stanice tu zatím nejsou). Tento přístroj tu začínali používat zrovna poprvé, takže ještě pořádně tu ani neměli zkušenosti s vytvářením audio biblí pro tento typ přehrávače, takže jsem se mohl i zapojit do pomoci a nastavováním daného softwaru. Vytváření takovýchto audio biblí probíhá tak, že se nejdříve vytvoří audio nahrávky Písma, které jsou namluvené rodilým mluvčím (ty již měly připravené). K těmto nahrávkám Frank ještě přidává i chvály v daném jazyce. Pak se z toho všeho vytvoří speciální datový soubor, který se do onoho přehrávače nahraje. Vytvářeli jsme Lukášovo evangelium. Kapitoly jsme proložili chválami a celý tento soubor nahrávek jsme nahrávali do tohoto přístroje (přístroj se navíc musí rozdělat, aby bylo možné do něj takovou audio bibli vůbec dostat). Vytvořili jsme 3 jazykové sady (jazyky Chem, Buurak a třetí si nepamatuji) Lukášova evangelia a nahráli jsme to do zhruba 80 přístrojů. V pátek jel pak Frank do vesnice to předat pastorům. Ve stejném oddělení se mnou ještě pracují 2 Nigerijci - Ezekiel a John. Posílám fotku, kde jsem vyfocený s Ezekielem - on rozdělává přístroje a já to do nich nahrávám.
Pak jsem se ještě pustil sám od sebe do programování, neboť příprava takové audio sady se mi zdála dosti časově náročná, a tak jsem vytvořil prográmek, který by to vytvořil sám zcela automaticky. Základní funkcionalita je již na světě, už jen to zbývá vylepšit, domluvit s Frankem podrobnosti a pořádně otestovat.
Teď od pondělí bychom měli dělat něco nového - nadabovat 3 krátké filmové biblické příběhy. Frank mi říkal, že doba mého pobytu mu zde přímo vyhovuje, bude tu zrovna spousta věcí a projektů s kterými bude třeba pomoci.
Co se týče samotného pobytu, tak si myslím, že za tento první týden jsme se již trochu aklimatizovali. Na výpadky elektřiny, pomalý internet, povinnou speciální hygienu a podnebí jsme si již zvykli. Asi už jen zbývá si zvyknout na nigerijské jídlo - všechno mají totiž velmi pálivé. A jediný problém, s kterým se teď potýkám, je komunikace s mými nejbližšími (zejména s těmi bez internetu).
Rána mi připadají trošku legračně, protože teď většinou potkáváme na ulici Nigerijce, kteří jsou v zimním oblečení (bunda, šála, čepice) - a to je nad 20C! Týká se to zejména Nigerijců, kteří jsou z jihu, jsou totiž zvyklí na větší teplo, takže současná teplota jim připadá jako zima. Ráno mě probouzí místní kohout, pak je slyšet zvuk klaksonů z ulice, když začíná provoz na silnicích a nakonec v ulici nahlas vyhrává Bob Marley. V sobotu ve vedlejší budově, kde je církev, pro změnu nacvičovali vánoční koledy. No upřímně - zpěvu se to moc nepodobalo :)
Richard se o nás pečlivě stará, ukazuje nám, kde se co sežene atp. Ve středu jsme jeli do centra na nákupy. Zboží na výběr je dost. Dražší jsou samozřejmě mléčné výrobky a maso, ale také i věci, které se musí dovážet z Evropy. Co je třeba špatně k dostání, tak lze najít např. v libanonském obchodě nebo v misionářském výprodeji (když nějací misionáři odjíždějí, tak prodávají spoustu různých věcí).
Internet tu je pomalý, že se nedá ani nic stahovat. A když něco potřebuji, tak kluci mi s tím pomůžou (pomaličku se to stáhne na server, kde si to pak vyzvednu). Ale třeba jednou ráno jsem narazil na rychlejší spojení, tak jsem se podíval na svůj oblíbený seriál Vyprávěj z ČT1 ;)
Dneska ráno jsem zkoušel toustovač. Bohužel jsem u něj odkázaný na dodávky elektřiny, ledaže bych si k němu pořídil záložní baterii :) To byl vtip. S vařením nám to docela jde, jen jednou mi vybuchl pod rukama rajský protlak, když jsem otvíral plechovku - po stěnách se to utřelo, jen na stropě něco zůstalo.
Vedro mi tu ani moc není, přes den jsme stejně totiž v kanceláři a jinak ty všechny budovy asi jsou nějak zvláštně stavěny, protože v nich je příjemně, ani nemáme žádnou klimatizaci a profukuje tu příjemný větřík.
Zrovna tu je období sucha, fouká vítr ze Sahary, takže krajina v dáli někdy ani nelze vidět - kvůli prachu.
Děkuji za modlitby, za maily i za finance!
Zdraví Jenda z Afriky
Podělím se zase s vámi o nějaké novinky, které se přihodily tento týden. Začátek tohoto týdne byl ještě pro nás trochu volnější, ještě jsme se ubytovávali a zařizovali se tu atp. Ale co se týče mé práce, tak již tento týden jsem se tu již plně zapojil. Tento týden jsme přeprogramovávali zařízení Megavoice. Je to vlastně něco jako mp3 přehrávač, který lze nabíjet přes svůj zabudovaný solární panel. Primárně byl vyvinutý pro evangelizační účely na takovýchto misijních polích. Nahraje se do něj audio bible, kterou je možné i "listovat" a je možné ho poslouchat jak přes reproduktor, tak i sluchátka. Vleze se i do kapsy. Navíc je možné ho používat i jako rádiový přijímač (FM stanic) - to se dá v budoucnosti využít tak, že se do něj třeba přenastaví křesťanské rádiové stanice a lidé je pak mohou poslouchat (momentálně se to tu ale tak zatím nevyužívá, protože sever je muslimský a křesťanské rádiové stanice tu zatím nejsou). Tento přístroj tu začínali používat zrovna poprvé, takže ještě pořádně tu ani neměli zkušenosti s vytvářením audio biblí pro tento typ přehrávače, takže jsem se mohl i zapojit do pomoci a nastavováním daného softwaru. Vytváření takovýchto audio biblí probíhá tak, že se nejdříve vytvoří audio nahrávky Písma, které jsou namluvené rodilým mluvčím (ty již měly připravené). K těmto nahrávkám Frank ještě přidává i chvály v daném jazyce. Pak se z toho všeho vytvoří speciální datový soubor, který se do onoho přehrávače nahraje. Vytvářeli jsme Lukášovo evangelium. Kapitoly jsme proložili chválami a celý tento soubor nahrávek jsme nahrávali do tohoto přístroje (přístroj se navíc musí rozdělat, aby bylo možné do něj takovou audio bibli vůbec dostat). Vytvořili jsme 3 jazykové sady (jazyky Chem, Buurak a třetí si nepamatuji) Lukášova evangelia a nahráli jsme to do zhruba 80 přístrojů. V pátek jel pak Frank do vesnice to předat pastorům. Ve stejném oddělení se mnou ještě pracují 2 Nigerijci - Ezekiel a John. Posílám fotku, kde jsem vyfocený s Ezekielem - on rozdělává přístroje a já to do nich nahrávám.
Pak jsem se ještě pustil sám od sebe do programování, neboť příprava takové audio sady se mi zdála dosti časově náročná, a tak jsem vytvořil prográmek, který by to vytvořil sám zcela automaticky. Základní funkcionalita je již na světě, už jen to zbývá vylepšit, domluvit s Frankem podrobnosti a pořádně otestovat.
Teď od pondělí bychom měli dělat něco nového - nadabovat 3 krátké filmové biblické příběhy. Frank mi říkal, že doba mého pobytu mu zde přímo vyhovuje, bude tu zrovna spousta věcí a projektů s kterými bude třeba pomoci.
Co se týče samotného pobytu, tak si myslím, že za tento první týden jsme se již trochu aklimatizovali. Na výpadky elektřiny, pomalý internet, povinnou speciální hygienu a podnebí jsme si již zvykli. Asi už jen zbývá si zvyknout na nigerijské jídlo - všechno mají totiž velmi pálivé. A jediný problém, s kterým se teď potýkám, je komunikace s mými nejbližšími (zejména s těmi bez internetu).
Rána mi připadají trošku legračně, protože teď většinou potkáváme na ulici Nigerijce, kteří jsou v zimním oblečení (bunda, šála, čepice) - a to je nad 20C! Týká se to zejména Nigerijců, kteří jsou z jihu, jsou totiž zvyklí na větší teplo, takže současná teplota jim připadá jako zima. Ráno mě probouzí místní kohout, pak je slyšet zvuk klaksonů z ulice, když začíná provoz na silnicích a nakonec v ulici nahlas vyhrává Bob Marley. V sobotu ve vedlejší budově, kde je církev, pro změnu nacvičovali vánoční koledy. No upřímně - zpěvu se to moc nepodobalo :)
Richard se o nás pečlivě stará, ukazuje nám, kde se co sežene atp. Ve středu jsme jeli do centra na nákupy. Zboží na výběr je dost. Dražší jsou samozřejmě mléčné výrobky a maso, ale také i věci, které se musí dovážet z Evropy. Co je třeba špatně k dostání, tak lze najít např. v libanonském obchodě nebo v misionářském výprodeji (když nějací misionáři odjíždějí, tak prodávají spoustu různých věcí).
Internet tu je pomalý, že se nedá ani nic stahovat. A když něco potřebuji, tak kluci mi s tím pomůžou (pomaličku se to stáhne na server, kde si to pak vyzvednu). Ale třeba jednou ráno jsem narazil na rychlejší spojení, tak jsem se podíval na svůj oblíbený seriál Vyprávěj z ČT1 ;)
Dneska ráno jsem zkoušel toustovač. Bohužel jsem u něj odkázaný na dodávky elektřiny, ledaže bych si k němu pořídil záložní baterii :) To byl vtip. S vařením nám to docela jde, jen jednou mi vybuchl pod rukama rajský protlak, když jsem otvíral plechovku - po stěnách se to utřelo, jen na stropě něco zůstalo.
Vedro mi tu ani moc není, přes den jsme stejně totiž v kanceláři a jinak ty všechny budovy asi jsou nějak zvláštně stavěny, protože v nich je příjemně, ani nemáme žádnou klimatizaci a profukuje tu příjemný větřík.
Zrovna tu je období sucha, fouká vítr ze Sahary, takže krajina v dáli někdy ani nelze vidět - kvůli prachu.
Děkuji za modlitby, za maily i za finance!
Zdraví Jenda z Afriky
28.11.2010
2. dopis
Tak vás opět zdravím,
tentokrát již z Nigérie. V prvních dvou dnech jsem se k dopisu moc nedostal, tak to napravuji až teď. Pokusím se to nějak srozumitelně sestručnit, protože se toho přihodilo docela hodně.
Tak začnu příletem. Když jsme vystoupili z letadla, tak bylo asi něco po půl šesté, tma a venku nějakých 25C. Kontrolou na letišti jsme prošli docela v pořádku. Richard na nás čekal. A pak jsme jeli přímo do našeho města Jos, což je asi nějaké 3 hodiny cesty. První kulturní šok byla pro nás samotná doprava na silnicích. Nigerijci totiž vůbec nepoužívají blinkr, jen na sebe troubí a předjíždí jak se jim zachce - platí tam asi nepsané pravidlo, že se musí vyplnit mezera mezi auty :)
I když jsme byli nevyspaní (přes noc jsme totiž v letadle taky moc nespali, jsme totiž pozorovali osvícenou noční Evropu a severní Afriku), tak jsme sledovali i cestou krajinu. Na nějaké fotky z prvních dvou dní se můžete podívat zde: http://picasaweb.google.com/vanacekj/NigerieI S focením je to tu těžké a nedoporučuje se moc fotit na ulici atp, takže jsem pořídil nějaké fotky zejména z auta.
Pak jsme se ubytovali. Bydlíme zde: http://maps.google.com/maps?q=9.876651,8.874316&num=1&t=k&sll=9.9244,8.893388&sspn=0.087934,0.128059&ie=UTF8&ll=9.876718,8.874282&spn=0.000766,0.001725&z=19
Je to v takovém komplexu, který patří Luteránské církví. No a večery zde v Nigérii jsou takové romantické - při svíčkách. Na elektřinu se zde nedá spoléhat. Takže první noc jsem se při svíčce osprchoval a šel spát. Zrovna měli ve vedlejší budově nějaké církevní shromáždění, což bylo trošku hlasité, ale aspoň jsem pak usnul při nigerijských chválách. První den jsem asi vypadal tak trochu jako vyoraná myš, jednak spousta změn, ale i ta únava po cestě.
V neděli jsme šli do Hillcrest church na bohoslužbu. Cesta tam byla zajímavá, protože na ulici jsem viděl lidi jenom ve svátečním oblečení (já tomu říkám, že měli na sobě sváteční pyžamo - prostě africké oblečení) no a měli v ruce Bibli a šli na bohoslužby do svých církví. To byl pro mě takový zajímavý a příjemný pohled. Jinak HC se nachází ve školním komplexu, je to soukromá škola zejména pro děti misionářů. Takže v neděli tam byla spousta misionářů z různých organizací. Bylo příjemné znovu zase vidět i nějaké bělochy - v sobotu večer jsem si totiž vyšel po okolí a žádného bělocha jsem neviděl, ačkoliv zde ve městě je spousta cizinců.
No takže jsme zapálili adventní svíčku a pak jsme jeli na oběd k Dvorakovým. Frank Dvorak teď bude mým šéfem. A tak nás provedl po domě. Jinak jeho otec pochází z Prahy, ale on se narodil až USA.
K večeru jsme šli na modlitební, kde nás bylo asi 10 lidí, všechno Wycliffe misionáři a spousta z nich už několik let byla i v jiných zemí na misii. Takže jsme měli možnost je poznat a vlastně jsme tam pak zůstali až do večera, hráli jsme jednu stolní hru spolu.
No a dneska ráno jsme šli do kanceláře. Richard nás provedl, zařídili jsme ještě nějaké administrativní záležitosti. Frank mi vysvětloval, co přesně dělají a co mě tam bude čekat atp. Byla to velká spousta informací, ale pěkně to všechno vysvětloval.
Digitalizují zde zvukové záznamy Bible, ale nejenom Bible - také chvály a svědectví atp. Množí DVDčka, magnetofonové kazety, ale také zpracovávají Bibli pro taková zvláštní zařízení - Proclaimer a Megavoice. Oba slouží jako přehrávače a umožňují přímo “listovat” Biblí. Ale třeba se zde i dabuje film Ježíš podle Lukášova evangelia, zrovna příští týden budeme dabovat 3 krátká videa (marnotratného syna, milosrdného Samaritána...).
Jinak potýkáme se zde s takovými zajímavými překvapeními a problémy:) První je určitě elektřina, která funguje jen někdy a když funguje, tak není kvalitní, takže se zde musí používat stabilizátory, iventory a i generátory. Zkrátka se zde musí používat navíc zařízení, na která nejsme zvyklí. A to se týká i vody - ta se musí filtrovat, abychom ji mohli vůbec pít nebo si s ní čistit zuby. Ovoce, které nemá silnou slupku, tak musíme nejdříve dezinfikovat v bělidle atp. Jinak jsme očkovaní na spoustu věci (mně asi chybí jen očkování proti vzteklině - tak doufám, že mě lev zde nepokouše :) . První den jsem se hned přihlásil na internet a tam mě také čekalo několik překvapení, např. přístup na seznam.cz z Nigérie je zakázaný, takže budu používat hlavně wycliffe emailový účet. Facebook mě také nechtěl pustit, ale po tom, co jsem prošel testem (musel jsem identifikovat přátele na fotkách), tak teprve mě pustil. A dokonce se mi vrátili i nějaké dopisy od vás jako nedoručené.
Teď večer kupodivu elektřina jde, tak jsem se pustil do psaní tohoto dopisu.
Vypadá to tu dobře, rychle si zvykáme a Richard nám pomáhá se zde aklimatizovat, pomáhá nám se všemi praktickými věcmi. Za domem nám běhají po stěnách nějaké ještěrky a Frank nám říkal, že jsou tu zde i půlmetroví netopýři, tak doufám, že se mi je podaří vyfotit.
Vy si tam asi už užíváte zimní radovánky v ČR, co?
Děkuji za vaši podporu a zdravím
Honza
tentokrát již z Nigérie. V prvních dvou dnech jsem se k dopisu moc nedostal, tak to napravuji až teď. Pokusím se to nějak srozumitelně sestručnit, protože se toho přihodilo docela hodně.
Tak začnu příletem. Když jsme vystoupili z letadla, tak bylo asi něco po půl šesté, tma a venku nějakých 25C. Kontrolou na letišti jsme prošli docela v pořádku. Richard na nás čekal. A pak jsme jeli přímo do našeho města Jos, což je asi nějaké 3 hodiny cesty. První kulturní šok byla pro nás samotná doprava na silnicích. Nigerijci totiž vůbec nepoužívají blinkr, jen na sebe troubí a předjíždí jak se jim zachce - platí tam asi nepsané pravidlo, že se musí vyplnit mezera mezi auty :)
I když jsme byli nevyspaní (přes noc jsme totiž v letadle taky moc nespali, jsme totiž pozorovali osvícenou noční Evropu a severní Afriku), tak jsme sledovali i cestou krajinu. Na nějaké fotky z prvních dvou dní se můžete podívat zde: http://picasaweb.google.com/vanacekj/NigerieI S focením je to tu těžké a nedoporučuje se moc fotit na ulici atp, takže jsem pořídil nějaké fotky zejména z auta.
Pak jsme se ubytovali. Bydlíme zde: http://maps.google.com/maps?q=9.876651,8.874316&num=1&t=k&sll=9.9244,8.893388&sspn=0.087934,0.128059&ie=UTF8&ll=9.876718,8.874282&spn=0.000766,0.001725&z=19
Je to v takovém komplexu, který patří Luteránské církví. No a večery zde v Nigérii jsou takové romantické - při svíčkách. Na elektřinu se zde nedá spoléhat. Takže první noc jsem se při svíčce osprchoval a šel spát. Zrovna měli ve vedlejší budově nějaké církevní shromáždění, což bylo trošku hlasité, ale aspoň jsem pak usnul při nigerijských chválách. První den jsem asi vypadal tak trochu jako vyoraná myš, jednak spousta změn, ale i ta únava po cestě.
V neděli jsme šli do Hillcrest church na bohoslužbu. Cesta tam byla zajímavá, protože na ulici jsem viděl lidi jenom ve svátečním oblečení (já tomu říkám, že měli na sobě sváteční pyžamo - prostě africké oblečení) no a měli v ruce Bibli a šli na bohoslužby do svých církví. To byl pro mě takový zajímavý a příjemný pohled. Jinak HC se nachází ve školním komplexu, je to soukromá škola zejména pro děti misionářů. Takže v neděli tam byla spousta misionářů z různých organizací. Bylo příjemné znovu zase vidět i nějaké bělochy - v sobotu večer jsem si totiž vyšel po okolí a žádného bělocha jsem neviděl, ačkoliv zde ve městě je spousta cizinců.
No takže jsme zapálili adventní svíčku a pak jsme jeli na oběd k Dvorakovým. Frank Dvorak teď bude mým šéfem. A tak nás provedl po domě. Jinak jeho otec pochází z Prahy, ale on se narodil až USA.
K večeru jsme šli na modlitební, kde nás bylo asi 10 lidí, všechno Wycliffe misionáři a spousta z nich už několik let byla i v jiných zemí na misii. Takže jsme měli možnost je poznat a vlastně jsme tam pak zůstali až do večera, hráli jsme jednu stolní hru spolu.
No a dneska ráno jsme šli do kanceláře. Richard nás provedl, zařídili jsme ještě nějaké administrativní záležitosti. Frank mi vysvětloval, co přesně dělají a co mě tam bude čekat atp. Byla to velká spousta informací, ale pěkně to všechno vysvětloval.
Digitalizují zde zvukové záznamy Bible, ale nejenom Bible - také chvály a svědectví atp. Množí DVDčka, magnetofonové kazety, ale také zpracovávají Bibli pro taková zvláštní zařízení - Proclaimer a Megavoice. Oba slouží jako přehrávače a umožňují přímo “listovat” Biblí. Ale třeba se zde i dabuje film Ježíš podle Lukášova evangelia, zrovna příští týden budeme dabovat 3 krátká videa (marnotratného syna, milosrdného Samaritána...).
Jinak potýkáme se zde s takovými zajímavými překvapeními a problémy:) První je určitě elektřina, která funguje jen někdy a když funguje, tak není kvalitní, takže se zde musí používat stabilizátory, iventory a i generátory. Zkrátka se zde musí používat navíc zařízení, na která nejsme zvyklí. A to se týká i vody - ta se musí filtrovat, abychom ji mohli vůbec pít nebo si s ní čistit zuby. Ovoce, které nemá silnou slupku, tak musíme nejdříve dezinfikovat v bělidle atp. Jinak jsme očkovaní na spoustu věci (mně asi chybí jen očkování proti vzteklině - tak doufám, že mě lev zde nepokouše :) . První den jsem se hned přihlásil na internet a tam mě také čekalo několik překvapení, např. přístup na seznam.cz z Nigérie je zakázaný, takže budu používat hlavně wycliffe emailový účet. Facebook mě také nechtěl pustit, ale po tom, co jsem prošel testem (musel jsem identifikovat přátele na fotkách), tak teprve mě pustil. A dokonce se mi vrátili i nějaké dopisy od vás jako nedoručené.
Teď večer kupodivu elektřina jde, tak jsem se pustil do psaní tohoto dopisu.
Vypadá to tu dobře, rychle si zvykáme a Richard nám pomáhá se zde aklimatizovat, pomáhá nám se všemi praktickými věcmi. Za domem nám běhají po stěnách nějaké ještěrky a Frank nám říkal, že jsou tu zde i půlmetroví netopýři, tak doufám, že se mi je podaří vyfotit.
Vy si tam asi už užíváte zimní radovánky v ČR, co?
Děkuji za vaši podporu a zdravím
Honza
V Jos 22.11.2010
1. modlitební dopis
Srdečně vás zdravím, toto je první dopis ohledně mého výjezdu do Nigérie. Teď ho píši ještě z Brna, ale za pár hodin, přesněji v 18:25 odlétá s Martinem z Prahy do Londýna, kde přestupujeme na let do Abuji. Měli bychom tam dorazit v sobotu 5:35. Nejdřív vám chci poděkovat za podporu - ať už jak finanční, tak i modlitební. K tomuto dílku se připojilo asi přes 50 lidí (kterým to teď píši), bohužel ne na všechny mám email. A vlastně se jedná pouze o lidi z mého blízkého okolí, takže všechny znám, či znám aspoň trošku “od vidění”. Tak i z tohoto mám radost. Dokonce mě i štědře podpořila i místní vietnamská církev. Hlavně chci poděkovat svému pastorovi Michalu Vaňkovi, který v tom se mnou stál od začátku a také Richardovi Youngovi a Kaczmarczykovým, kteří mi pomáhají s přípravou a organizací. Je to ještě takové pro mě docela na rychlo, protože toto pondělí jsem si myslel, že poletím později o nějaký týden, neměl jsem totiž ještě plnou finanční podporu. Ale nakonec to dopadlo, jak to dopadlo a během tohoto týdne se začali i ozývat další lidé a podpora dále rostla. Už by mělo zbývat asi jen nějakých 3500 Kč/měsíc, takže věřím, že i tento zbytek se nějak poskládá. A vlastně mám pocit, že asi posledních pár týdnu je pro mě takových hodně “na rychlo”, že ani nestíhám zpracovávat dění kolem. Zkrátka že je to takový běh, kde se zatím nedá zastavit. Celé mi to připadá jako nějaký řetízek, že je to takové od kroužku ke kroužku, že se nedá zastavit, jen pokračovat. Někdy tedy mám dojem, že se nějaké očko málem přetrhne, ale když se něco nepovede, tak se hned naskytne jiná cestička. Vlastně i minulý týden byl docela náročný ohledně vyřizování víza. Během 3 dnů jsem asi ani nenaspal 8 hodin a když jsem ho ve Varšavě dostal, tak jsem si myslel, že se konečně vyspím cestou přes noc ve vlaku. Ale vlak byl přeplněný a celou cestu jsem musel stát v uličce. A teď tento týden je také takový náročný s přípravou, tak doufám že se pak v letadle vyspím a nebudu muset být v zavazadlovém prostoru ;) Během posledních týdnů se událo a děje spousta takových “maličkostí”, které mě opravdu povzbuzují a s kterými bych se i rád podělil. A je vidět, že to tam nahoře Někdo pevně drží ve svých rukou :) Nebo teď jen tak stručně pár a když tak bych se z Nigérie zmínil i o dalších. Tak třeba ve středu jsem jel ještě na venkov se rozloučit s mámou - jen tak na otočku. Další den jsem jel si koupit ještě nějaké boty do Tesca a koho jsem ještě nepotkal v tramvaji? Potkal jsem opět mámu, která se také vydala do města na nákup. Nebo ve středu večer jsem zjistil, že pojišťovací pracovnice mi do cestovního pojištění zadala jako typ pojištění - turistické cestovní pojištění. Dřív jsem to nějak přehlédl, tak ve čtvrtek ráno jsem to šel vyměnit za pracovní, naštěstí to byla jen formalita a ani jsem nemusel vůbec nic doplácet. A vůbec ve čtvrtek bylo ještě spousta vyřizování, která byla bezproblémová a spoustu jsem toho ještě i stihl (někam jsem třeba přišel a otvírací doba jim zrovna začínala za 5 minut atp.) - i se rozloučit na domácí skupince. Ale třeba ještě jedno takové větší. Asi před třemi týdny, v neděli mi něco nevyšlo podle mých představ a následující den mi Richard napsal, tak už zbývá jen důvěřovat Bohu. A já mu odepsal, že přesně to jsem v tu neděli dostal na dvou papírcích - dostal jsem totiž od lidí dvě 50$ bankovky (jak tam bývá napsáno In God we trust). Takže děkuji za jakékoliv povzbuzení. Jinak co týče praktických věcí, tak je možné, že vám moje dopisy budou chodit do spamu (co je z Nigérie mi tedy tam chodí, ale jelikož budou psané v češtině, tak doufám že ne). A pak ohledně finanční podpory - tak číslo účtu mám uvedené na mých letáčcích (je to 27-2666930297/0100 var.sym. 682008, var sym je také důležitý, neboť je to Wycliffe účet) a připomínám, že je možné vystavit potvrzení za vaše příspěvky, takže pak to lze např. si odečíst z daní atp. Tak to asi zatím tak ve stručnosti ode mě. Zdraví Honza
V Brně 19.11.2010
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)