Opět zdravím vás, co jste o pár rovnoběžek výše,
tak uplynul další týden. Bezpečnostní situace se tu už aspoň trochu uklidnila. Dokonce se i obnovily výpadky elektrického proudu, takže vše se asi už pomalu vrací zpět do normálu:) Ale třeba začátkem minulého týdne, když se Frank vracel z Abuji, tak před městem Jos byla blokáda a vojáci nikoho dál nepouštěli, protože zrovna tam probíhali nepokoje. Po pár hodinách se situace uklidnila, a tak se mohl dostat zpět do města.
Minulý týden jsem v práci dělal něco trošku úplně jiného. Tentokrát se má práce týkala více jazykového oddělení. Frank totiž příští týden vyráží na služební cestu do jednoho města poblíž hranice s Kamerunem, kde bude domlouvat náš výjezd, který tam proběhne na přelomu února a března. Jedná se o jeden větší projekt, takže během dvou týdnů bychom tam měli nahrát celý Nový zákon do místního jazyka. A navíc teď má ještě v úmyslu tam uskutečnit i pár nahrávání. K tomu ale potřebuje přeložené novozákonní texty. Jenomže zrovna naše kolegyně z jazykového oddělení, která má na starosti nejen tyto texty, tak odjela na služební cestu do Keni. Sice s její pomocí se nám podařilo k nim dostat, ale byly ve formátu, který nebyl zrovna vhodný a snadný pro čtení. Jeden program, s kterým překladatelé zde hodně pracují, ukládá totiž texty do svého speciálního datového formátu. Jenomže zdrojový syrový text není v něm moc vhodný pro čtení. Ne, že by se nedal přečíst, ale tento formát obsahuje přidané formátovací značky a speciální značení pro zvláštní znaky daného jazyka.
Ale mně se podařilo vytvořit menší prográmek, který automatizovaně odfiltroval nepotřebná data (formátovací značky) a dostal texty do o něco čitelnější podoby. Potíže ale byly se zvláštními znaky pro daný jazyk, neboť daný jazyk používá dva typy čárek (podobně jako v češtině nad samohláskami). Jeden typ je stejný (zprava doleva) a druhý je podobný (zleva doprava). Ale tato znaménka používá i nad písmeny M a N, což nám ztížilo práci, neboť dané znaky jsme nemohli najít ani v různých typech písma (když se nějaké podařilo najít, tak zase chyběly jiné). No a daná odbornice na písmo je zrovna v Keni. Sice se vrací těsně před Frankovým odjezdem, ale jen velmi těsně - o jeden den.
Přesto i toto jsme nakonec vyřešili. Podařilo se nám totiž najít mezi dalšími dokumenty i font pro daný jazyk. Takže i toto se brzy vyřešilo a zbývalo jen výsledné texty “očesat”, aby se lépe daly přečíst místními rodilými mluvčími. Frank upozorňoval na to, že právě oni mívají potíže se čtením, takže jsme museli pro ně upravit velikost písma a pak postupně i odsazení jednotlivých řádků, aby se při čtení nezadrhávali. Ke konci jsem tedy ručně procházel posledními knihami bible, které se chystá Frank nahrát, a ručně upravoval jejich typografii postupně verš po verši.
Jinak v církvi jsem se seznámil s jedním Nigerijcem, jehož otec byl velvyslancem v Bělehradě, takže prožil část dětství v Srbsku a pamatuje si i některé fráze ze srbštiny. Měl velkou radost z toho, že potkal někoho ze střední Evropy. Je to vlastně zatím jediný Nigerijec, s kterým si mohu aspoň trošku promluvit srbsky, a dokonce i chytá něco z češtiny, ale hlavně který více rozumí mé kultuře. Snad se ještě s ním uvidím, protože jinak pochází z Lagosu.
No a má nigerijská kamarádka měla v sobotu narozeniny. Jsem se s ní potkal právě v ten den na ranním modlitebním. Ke konci shromáždění spolu s dalšími oslavenci šla na pódium, kde jim pastor poblahopřál a lidé se za ně pak modlili (asi tak 300 lidí tam bylo) a pak je zavalil část davu lidí, kteří jim tam šli poblahopřát a obejmout je. No a já jsem pro ni měl také nějakou menší pozornost.
Pak v tu sobotu jsem si šel ještě lehnout do spacáku (byla zrovna velká zima, ne sice jak u vás, ale byla nepříjemná). A odpoledne jsem spolu s dalšími misionáři a známými vyrazil za sportem. Cestou jsme vyzvedli dvě kamarádky, a u té poslední, když jsme odjížděli, se nám porouchala spojka. Ujeli jsme jen pár metrů, ale naštěstí to bylo jen kousek za bránou Hillcrestu, takže jsme porouchané auto tam odtlačili a použili jiné. I přestože začátek byl takový nešťastný, tak se odpoledne vydařilo. Celkově nás tam bylo 8 a nejdříve jsme hráli frisbee a pak jsme přešli k fotbálku. Přidali se k nám dokonce i místní Afričané, takže nás hrálo 15 a byli tam i někteří, kteří se jen dívali zpovzdálí nebo nás jen střídali.
Ještě se podělím o jednu zajímavost. Když se třeba bavíme při obědě s Američany o svých zemích, kulturách atp., tak vlastně všichni tito misionáři znají z historie Moravské bratry, ale vůbec netuší, kde ta Morava vlastně je. Takže když jsme jim řekli, že oba pocházíme z Moravy, tak byli docela mile překvapeni. Samozřejmě jsou tu i další věci, které zveličují náš malinký národ - ať už jsou to další věci z historie, nebo třeba onen zmiňovaný tryskáč z Československa, který se tyčí nad jedním místním kruhovým objezdem a o jehož původu nemá asi nikdo z místních potuchy.
A možná už asi vím, proč mě Nigerijci většinou oslovují Jani. Jedno chlapecké jméno tu totiž nese název Yanik [Janik].
Tak zatím
Jeník
Žádné komentáře:
Okomentovat