Po dvou týdnech strávených na africkém venkově jsem se naučil být vděčný i za různé maličkosti a nedostatky, které mi vadily či jsem se s nimi musel potácet zde ve městě Jos. Tak teď všechny se už rozplynuly
Naučil jsem se být vděčný:
- za ještěrky pobíhající po stěnách, neboť aspoň pojídají hmyz
- za moskytiéru
- za dveře do koupelny, protože může být i koupelna bez dveří
- za koupelnu se sprchou, protože mýt se dá i s kyblíkem vody
- za kapající vodu, protože nemusí být ani to.
- za občasný hluk na ulici, neboť na poklidném venkově se naopak netopýři můžou nad vámi zabydlet a v noci dělat veliký rámus
- za nocování při svíčkách, protože noci mohou být i bez nich
- za dopravu ve městě, přestože řidiči v něm řídí nebezpečně, tak řídí aspoň při relativně nižší rychlosti
- za stlaní postele, které je daleko lepší než každodenní sestavování postele
- za hlemýždí internet
- za prací prášek, který je daleko lepší na praní oblečení než pouhé mýdlo
- za pár lžiček a talířů
- za výpadky elektřiny, elektřina nemusí být totiž vůbec
- za vodní filtr, přestože v něm voda zapáchá, tak je aspoň kdykoliv k dispozici
- za teplé noci, neboť mohou být i ještě daleko teplejší
- za vítr, který osvěží ve vedru
- a za omezené spojení s blízkými, protože nemusí být ani to.
Žádné komentáře:
Okomentovat