I Loved a Girl & I Married You

jsou názvy dvou knih, které pochází od Waltera Trobische (1923 – 1979) – německého misionáře.

První kniha je sbírkou soukromé korespondence mezi Trobischem a jedním mladým Afričanem. Je to z doby, kdy Walter Trobisch sloužil jako misionář v Kamerunu.

V této korespondenci mladý Afričan mu otvírá svůj soukromý život a pokládá mu velmi intimní otázky. Korespondence je velmi otevřená (nejspíš protože ho zná od malička, pak Walter je cizincem a také otázky mu nejdříve začal pokládat na dálku, možná právě proto se mu takto otevřel a osmělil). Tato kniha je i zároveň sondou do soukromého života Afričanů. Asi jinak by ani nebylo možné nahlédnou do jejich soukromého života, protože přeci jen mezi západními misionáři a Afričany je jistý kulturní odstup. Ale v Africe i v Evropě lidé řeší naprosto stejné problémy ohledně manželství – mají stejné problémy, otázky, touhy. Možná přeci jen Afričané to mají o něco těžší, protože v Africe takové otázky jsou stále tabu a navíc se potýkají i s tradicí.

Tato korespondence mezi misionářem a mladým mužem, mezi Evropanem a Afričanem, mezi dvěma přáteli se rozšíří na okruh 3 lidí – přibude i mladíkova dívka (potom také i Walterova manželka a africký pastor). A mladý pár v tomto okruhu řeší otázky a budoucnost jejich vztahu.

Druhá kniha je napsána formou románu. A pochází z doby, kdy se z Waltera Trobische stal celosvětově známý manželský poradce. Zachycuje pár dní, které se odehrávají při návštěvě určité africké země, kde v jedné církvi přednášel na téma manželství. V knize se prolínají dvě oblasti - jeho samotná přednáška a pak jeho soukromý čas mezi přednáškami, kdy vedl pastoraci s několika lidmi. V jednom případě to např. začalo anonymním telefonátem jedné zoufalé mladé dívky, který přerostl v jeden obrovský příběh během těchto dnů, do kterého vstupuje spousta dalších osob a který díky Boží milosti se podaří vyřešit.

Opět se v této knize řeší velmi soukromé otázky z oblasti manželství, které mu pokládají Afričané. Jiné země, jiné kultury, ale opět stejné téma, otázky, problémy.

V přednáškách rozebírá jeden model mezi mužem a ženou – tzv. trojúhelník či stan, který je tvořen třemi vrcholy (manželství, láska, jeden celek), jež vycházejí z verše v Gn 2,24, který byl mottem pro daný seminář (opustit, přilnout a stát se jedním tělem). Postupně v dalších dnech tento model rozebírá, ukazuje jak vstupovat a nevstupovat do manželství atp. Ale je to zároveň i dynamické, neboť během těchto pár dní si také uvědomuje a i objevuje nové věci, s kterými se sdílí a které i vylepšují tento model a zakončuje u jednoho velmi krásného přirovnání – vztah mezi ženichem a nevěstou (mezi Církví a Ježíšem Kristem). V poslední kapitole ho přijede navštívit manželka, která se také účastní přednášky jako řečník a se kterou v neděli ráno řeší manželskou krizi. Všechno ale dobře mezi nimi dopadne a on se pak sdílí se svým nedělním slovem (kdy zakončuje oním přirovnáním manželství ke vztahu mezi Církvi a JK). A potom cestou na letiště ještě řeší osobní strasti dané mladé dívky, která se mu úplně otevře. Končí to dobře – ona přijímá Boží pokoj a nový začátek. A Walter s manželkou odlétají zpět do USA.

To, že lidé po celém světě procházejí úplně stejnými problémy a otázkami, asi nejlépe ilustruje jeden okamžik, který je zachycen a popsán v této knize.

Je to okamžik, kdy Walter Trobisch je trochu nejistý v tom, jak jeho první přednášku přijalo africké publikum. Zda porozuměli tomu, co se snažil vysvětlit a zda to nemělo spíše opačný výsledek. Po přednášce za ním přichází jedna Afričanka ve věku 72 let, která mu děkuje a podává ruce a přes překladatele se Walter dozvídá, že z celé přednášky se jí nejvíce dotklo a promluvilo k ní, kdy použil ilustraci z jednoho amerického muzikálu Fiddler on the Roof (Šumař na střeše). Walter totiž jako ilustraci k určité části své přednášky použil jednu scénu z tohoto muzikálu. Je to scéna, kdy otec rodiny se zeptá manželky, zda ho miluje.

Uvědomil si, že když americký muzikál odehrávající se v Rusku a s židovským pozadím se dotkne staré ženy, jež vyrůstala celý život v africké buši, tak srdce všech lidí musí být stejná po celém světě. Možná jsou rozdíly na povrchu, ale hluboko uvnitř každého člověka není nic jiného než stejné lidské srdce – toužící, strachující, doufající – bez ohledu, kde tluče.