Tak vás opět zdravím a posílám nové zprávy z teplých krajin.
Minulé týdny byly trošku rušnější, tak jsem se moc nedostal k psaní, udála se spousta věcí, že se ani všechno nevejde do tohoto dopisu.
Předminulý týden jsem opět nahrával, tentokrát přímo v naší kanceláři - ale pouze Lukášovo evangelium. Takže jsem byl tím zaměstnaný celý týden a poznal další nový jazyk - gbari.
Další týden jsme měli takové duchovní soustředění. Zúčastnili se ho naši misijní kolegové spolu se svými rodinami. Celkem nás tam bylo kolem stovky. Byla to jednak možnost blíže poznat své kolegy, ale také si odpočinout, a to jak fyzicky, tak i duševně. Konalo se to nedaleko za městem v takové malebné krajině. Byli jsme tam několik dní (od středy do pondělí) a program byl pestrý. Hlavní řečníkem byl jeden zkušený Wycliffe misionář, který již procestoval několik zemí a který se také podělil s námi o své zážitky a zkušenosti.
Každé ráno ihned po snídani byly společné chvály, pak slovo a modlitby. Po obědě byl volný čas, kdy se dalo jít zasportovat, hrát hry, vyrazit na túru nebo jen tak odpočívat. Hned druhý večer jsme měli velký táborák. Další večer byl pak filmový, poté následoval taneční a poslední byl tvořen vlastními scénkami a tím, co si kdo připravil.
Nejvíce mě tam zaujaly zejména 3 hlavní věci. Ze všeho asi nejvíce zdejší okolí (skalnaté kopce, staré sopky atp.), pak poslední večer svým skvělým programem, během něhož bylo o zábavu opravdu postaráno – spousta vtipných a zábavných scének a soutěží, které jsme tak nějak společně dohromady poskládaly. A pak večeře Páně, která byla poslední den. Každý se jí zúčastnil společně v různých skupinkách – někdo šel třeba i vícekrát v různých skupinkách blízkých osob.
Ale byla tam i obrovská řada maličkostí, které se mi líbily nebo mě nějakým způsobem oslovily. Třeba hned samotný odjezd. To byla taková velká stěhovací akce jako kulový blesk. Dostali jsme vypůjčené auto. Ještě jsme s ním ani pořádně nevyjeli – jen jsme vyrazili na oběd k Číňanům a hned za branou našeho dvora se levé zadní kolo zaseklo. Dalo se jen s ním couvat, tak jsme s ním zase zacouvali zpět. Ještěže se na to přišlo před odjezdem, protože zaseknuté kolo při vyšší rychlosti na vozovce by asi nebylo zrovna příjemné. Ale naštěstí jedna rodinka nám poskytla náhradní auto, a tak jsme mohli vyrazit. Vyráželi jsme v kolonách, protože ne zrovna každý znal cestu. Připadalo mi to jako taková „radostná evakuace“ – každý se celý den balil a byl v takové pohodové náladě.
Když jsme dorazili na místo, tak každý vyfasoval svou chatku (ať už sám či ve skupině). Každá byla pojmenována „zvláštními“ jmény jako Bethanie, Maranatha, Víra atp. Já jsem vyfasoval Naději. Zajímalo by mě, zda to bude i takové v nebi, kdy každý dostane svůj příbytek – navíc mi to tady opravdu připadalo tak trochu jako v rajské zahradě (celý komplex byl překrásný – palmy atp., zkrátka Afrika).
Vedle mě bydlela sousedka s papouškem. Vždy když jsme kolem něho s Martinem procházeli, tak jsme ho učili trošku česky. Podařilo se a něco to v něm asi i zanechalo, teď už prý říká ahoj a takto ráno zdraví naši kolegyni.
Po návratu mě čekalo hned zase pracovní nasazení – s Frankem jsme vyrazili na jednodenní nahrávací cestu do jedné daleké vesničky nahrávat místní chvály, kterými obohatíme ono Lukášovo evangelium. A byl jsem mile překvapen. Cesta tedy byla náročná a zabrala nám 4 hodiny jízdy. Bylo to totiž nedaleko města Nassarawa ve stejnojmenném státu. Nahrávali jsme v baptistické církvi, tedy vlastně přímo před ní, protože měli velký sbor zpěváků a s bicími by se v místnosti daleko hůře nahrávali – africké chvály jsou zkrátka „zplna hrdla“. Nahráli jsme 26 delších chval. Na nahrávání se seběhla asi celá vesnice a zpěv probíhal spolu s africkým tancem, takže to byly opravdu živé chvály. Jakmile jsme nahráli poslední chválu, tak jsme se během pěti minut zase sbalili a hned odjeli, čekala nás totiž stejně dlouhá cesta zpátky. Nemohli jsme ani přijmout jejich pozvání, protože jsme měli na spěch. Asi neměli moc z toho radost, ale o to větší ji pak budou mít, až se vrátíme se zpracovanými nahrávkami. Pochopili to, a tak jsme se aspoň s nimi jen krátce rozloučili a hned vyrazili. Cesta nazpět nám ale zabrala 5 hodin a vrátili jsme se už za tmy. Proto jsme i tak pospíchali, abychom nemuseli večer cestovat po afrických silnicích. Když jsme dorazili k našemu městu, tak nás ještě čekalo projet několika vojenskými kontrolami, které nás trošku pozdržely.
A minulý víkend jste přešli na letní čas, ale my ne, takže teď je mezi námi hodinový posun.
Jinak teď v sobotu a pak i další následující 2 soboty se zde budou konat volby, a tak se i očekávají opět nějaké nepokoje ve městě. Toto je i zároveň naše hlavní modlitební potřeba. Minulý týden tu vybuchla jedna bomba, která zabila lidi, kteří se ji snažili nastražit. A předminulý týden vojáci zadrželi náklaďák plný výbušnin, které směřovaly do města. Dneska jsme měli i školení, jak postupovat pokud by propukly nějaké nepokoje. Takže, prosím, modlete se za tuto oblast.
Děkuji a mějte se požehnaně
Honza
V Jos 30. března
PS: Zde jsou i nějaké odkazy na fotky a video:
http://www.youtube.com/watch?v=hk65Pufi6a0
https://picasaweb.google.com/vanacekj/RecordingTrip
Žádné komentáře:
Okomentovat