Nedávno jsem si koupila batoh na notebook. Když jde o „vážnou“ koupi, tak si vždy pročítám recenze k daným produktům. Pokud i jediný člověk napíše negativní kritiku, tak danou věc nekoupím! Hledám totiž špičkové zboží. Samozřejmě za to můžete obvinit Amazon, protože ten mě v takovém perfekcionismu ještě podporuje!
Samozřejmě, že není nic špatného na pročítání recenzí a hledání správné volby, zvláště když jde o větší koupi. Prostě se jen bojím udělat špatná rozhodnutí nebo toho, že pár dní po koupi mého baťohu najdu lepší a levnější.
Životní rozhodnutí mohou být taková. Bojíme se učinit nějaké rozhodnutí a vykročit ve víře do neznáma a možná to nedopadne dobře, obáváme se, že uděláme chybu, mineme něco lepšího a vlak nám ujede. To se zvláště týká velkých rozhodnutí – kde bydlet, koho si vzít, zda nezměnit zaměstnání... A zejména to platí pro puntičkáře!
Samozřejmě chceme Boha zahrnout i do našeho rozhodování, nebo ne? (Možná ne zrovna v otázce batohů!) Je moudré hledat Boží vůli, tedy pokud to není jen jakási „pojistka“ proti nezdaru. Učinila jsem nějaká rozhodnutí a jsem si jista, že byla podle Boží vůle, ale přesto se ty věci moc nevyvedly, jak bych možná chtěla. Znamená to, že jsem udělala špatná rozhodnutí, nebo Bůh má v rukávu další plány?
O tomto jsem jednou chatovala s kamarádkou. A jako pokaždé, tak i teď přišla s velkou myšlenkou. Proč si myslíme, že Bůh nás opustí, když učiníme nějaké rozhodnutí a věcí se moc nevydaří? Copak Bůh nám zamýšlí říct: „No dobrá, bylo to tvoje rozhodnutí, tak si poneseš i následky. Budeš to muset teď sama vyřešit.“ ? Takový není, nebo ano?
Jeden volnější překlad z Žalmu 139,5 říká: „Hledím za sebe a ty jsi tam, hledím vzhůru a ty jsi tam také – tvá konejšivá přítomnost je se mnou.
Nebo jiný: „Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.“ - Bůh není jen vepředu, když mě vede, ale je také vzadu, když mi kryje záda. Ve skutečnosti je velmi blízko, vlastně „svou dlaň položil na mě“. Bůh mi kryje záda!
A v období rozhodnutí chodím s Bohem, modlím se, čtu Jeho slovo, uctívám ho... a pak se nemusím bát učinit chybu, učinit špatný krok, nechat si ujet vlak, protože se to nestane. A pokud učiním rozhodnutí a věci nedopadnou dobře, jak jsem plánovala, tak i o to se Bůh postará: je to součást jeho plánu mně pomoci - vycvičit, vyrůst a posunout dál.
Zakončím jednou ilustrací. Kdykoliv slyším sloku „V den soužení... jsi mě přikryl“ ('One Thing' Hillsong), tak mám před sebou následující obrázek. Dva ozbrojení policisté se chystají prohledávat opuštěnou továrnu, kde se ukrývá střelec. Tiše se plíží k otevřeným dveřím a jeden policista křičí na svého parťáka: „Jdu dovnitř... kryj mě“. Pak proběhne vchodem zatímco druhý policista zaujme místo za ním a začne s krycí palbou chránit svého parťáka a odvádí střelcovu pozornost.
No možná tento obrázek nemůžete brát zas tak doslova, ale pro mě je to jakoby Bůh říkal: „Jdi do toho Judit. Kryju tě!“ Mohu běžet vpřed s plnou důvěrou, že Bůh mi kryje záda. „Svou dlaň položil na mě, sevřel mě zezadu i zpředu “
PS: A mimochodem batoh je skvělý!
Žádné komentáře:
Okomentovat