tak tři týdny již uběhly jako voda, v sobotu se totiž už vracím zpátky domů. Nakonec to vypadá tak, že i zpáteční cestování bude taky dobrodružné. Neboť v úterý mi přišel e-mail, že došlo ke změně času odletu mého letadla z Abuji. Když jsem se zalogoval do daného systému, tak jsem žádnou změnu nepostřehl, jen to, že čas příletu do Káhiry zmizel. Nicméně pak jsem se dozvěděl, že došlo pouze k posunu času odletu o hodinu – ale v online letence to není změněné, jen v letovém plánu.
A když jsem se to pokusil ověřit i nějak zvenčí, tak jsem nic nezjistil, neboť o daném spoji Abuja – Káhira není nikde ani zmínka, ani dokonce u dané egyptské letecké společnosti. Nenašel jsem ani zmínku na stránkách letiště Abuja, pouze na stránkách Káhirského letiště je uveden čas příletu z Abuji. Je vidět, že informace se tu v Africe příliš neaktualizují. Takže v sobotu doletím do Káhiry tzv. inshallah – s Boží milostí.
Jinak posledně jsem slíbil se podělit o pár událostí z minulé neděle. Jo, v tu neděli se toho stala spousta věcí. Ráno jsem byl v nigerijské církvi a pak jsem ještě šel s nigerijským kamarádem na bohoslužbu pro misionáře. Přestože kamarád tu v Jos bydlí, tak ještě nikdy nenavštívil onen komplex, který je velice spjatý s historií tohoto města. Konala se v něm bohoslužba, která byla v evropském stylu. Já jsem se tam mohl aspoň poprvé a naposledy rozkoukat a setkat se s pár známými tvářemi z minulého roku.
Z bohoslužby jsme šli přímo na oběd do čínské restaurace. Když jsme pak byli na odchodu, tak jsem zašel do vedlejší místnosti, neboť v naší nefungoval zvonek, kterým bych přivolal obsluhu. No jenomže ve vedlejší místnosti právě obědvali dva Číňani, kteří chtěli, abych si přisedl. Tak jsem ještě přizval kamaráda a přisedli jsme si oba. Dozvěděl jsem se od nich třeba, že jsou tu ve městě jen za podnikáním a že bydleli 2 roky ve státě Taraba (ten jsem minulý rok také navštívil). Jeden Číňan uměl skvěle anglicky, ale druhý ani slovo. Takže ten první mu to musel vše překládat. S druhým jsme si jen řekli, když ten první zrovna na chvíli se vzdálil, kolik má kdo let – samozřejmě pomocí kalkulačky. Dokonce jsem zjistil, kdo vyrábí nudle do oné nudlové polévky, na kterou jsme tam minulý rok pravidelně chodili – byl to právě ten druhý Číňan. Při odchodu jsme si vyměnili kontakty a já jim nabídl, že tu mám zrovna nějaká videa v mandarinštině – kázání a i audio nahrávku bratra Yuna z Brna. To jsme jim pak během týdne vypálil a zanesl.
No jenomže když jsme šli z restaurace, tak po cestě jsem dostal nápad, že bychom mohli vylézt na nedaleký kopec a porozhlédnout se po okolí. Naposledy jsem byl na něm, když tu byl harmatán, takže kvůli prachu nebylo okolí příliš vidět. Na daném kopci se zrovna nacházelo několik rádiových, televizních a i mobilních vysílačů, takže v okolí je potřeba se pohybovat opatrně, neboť taková místa bývají střežena a samozřejmě je tam zákaz focení atp. Našel jsem zkratku na ten kopec, kamarádovi se moc nezdála, ale vzpomínám si, že jsem mu ještě řekl, že se mnou zažije dobrodružství, a to jsme už byli na vršku. Prošli jsme kolem rozhlasových věží a z jednoho místa jsme se pak rozhlíželi po krajině. Když jsme byli na odchodu, tak teprve tehdy jsme potkali jednoho policisty (asi něco u nás jako vojenská policie), který se ptal, kdy jsme přišli, že nás neviděl, tak jsem mu říkal, že už tu jsem 2 týdny ve městě:) Ale byl usměvavý a chtěl si povídat. A po chvíli se zjistilo, že je nejspíš i vzdálený příbuzný mého kamaráda, oba nepocházeli přímo z daného města, ale ze vzdálenějšího okolí. Třeba je zajímavé, jaké má příjmení a prostřední jméno můj kamarád - Rityil Dimka. Opravdu ryze africké:) Prý dokonce v jeho kraji je spousta lidí s příjmením Dimka. Připadá mi to spíše, jak kdyby to byl třeba pozůstatek nějakého Moraváka nebo Robinsona, co skončil v Africe – asi nějakého rytíře ze středověku, co kouřil dýmku:)
Jinak onen policista nám pak i něco vyprávěl o jeho jednotce, že sloužili v rámci OSN třeba v Jugoslávii, teď slouží jejich hoši v Izraeli anebo že on sám třeba dělal eskortu z Haiti. Nabídl, že se můžu stavit ve čtvrtek, že to má zase směnu tady na kopci. Nakonec shodou okolností to vyšlo tak, že jsem ho v ten čtvrtek přeci jen navštívil, šel jsem kolem, navíc bylo nebe bez mraků, tak jsem si řekl, že by to mohlo být takové poslední rozloučení s městem, že bych tam zašel na vyhlídku a udělal pár posledních fotek. Tak jsem ho tam znovu potkal, navíc byl radostí bez sebe, protože ztratil kontakt, který jsem mu v neděli dal, takže ani nevěděl, jestli mě vůbec někdy ještě potká.
Jinak přišel jsem na novou metodu smlouvání na tržištích. Už to není o tom, kolik jsem ochoten zaplatit třeba za dané ovoce, ale převrátil jsem to na kolik oni jsou mi ochotni dát ovoce za dané peníze. Zatím třeba na banánech mi to teď vychází tak, že si jich za dané peníze odnáším dvakrát tolik než minule.
Takže teď v pátek se začínám balit – s sebou odvážím i pár počítačů na odborný servis do Evropy a taky se už loučím se spoustou lidí. Měl jsem to štěstí, že jsem se tu znovu setkal s naprostou většinou lidí od minule. Někteří dokonce teď před pár dny právě dorazili. Dokonce to vypadá, že na balení budu mít i elektřinu, protože teď odpoledne elektrárna asi znovu obnovila dodávku elektřiny. Poslední večery jsem totiž trávil při svíčkách. Navíc místní zápalky jsou značně nekvalitní – na zapálení svíčky jsem vždy spotřeboval minimálně deset zápalek, takže brzy mi došly a musel jsem dokonce jednou večer se svíčkou k sousedům, abych si ji tam mohl u nich zapálit.
Rána zase bývají docela hlučná. Jednou mě probudila velká průtrž mračen, ne že by hřmělo, ale všude se používají plechové střechy, a tak to pod nimi dělá pořádný humbuk. Když to není déšť nebo psi ze sousedství, tak pak už mě budí jen krysy, které nad ránem běhají po půdě. Zatím se nestihly ještě ke mně prokousat a do zítřka to asi sotva stihnou.
Kdybyste třeba chtěli vidět, jak vypadají pořady v nigerijské televizi, tak můžete třeba mrknout na http://leteckaposta.cz/544744545 .A i tady v TV Al-Jazeera byla zmínka o prohibici, která u vás panuje.
Zdraví
Honza
V Jos 28.9.
Žádné komentáře:
Okomentovat