Tak uplynul můj druhý týden a v něm se udála opět spousta věcí.
Co se týče mé práce, tak minulý týden jsem měl opět workshop pro kluky z VMS. Tentokrát to bylo o počítačových sítích, jak propojit počítače a provést třeba vzájemnou zálohu dat. Nejdříve jsem začal teorií a pak když jsem přistoupil k té praktické části, tak jsem jim oznámil, že komu se podaří připojit se na můj počítač, tak si z něj může stáhnout nějaká zajímavá kázání z Číny (samozřejmě s anglickým překladem). Zatímco jsem toto oznamoval, tak John z VMS už dávno na něm byl připojený a koukal se na Krtečka, kterého jsem tam měl staženého. Už minulý rok jsem psal, že vlastně Krteček je tu známý a že ho tu také většina lidí zná z dětství z televize.
V návaznosti na tento workshop jsem si uvědomil, že by byla potřeba i do oddělení VMS zavést kabelové připojení k intranetu, aby přístup měli rychlejší než přes wifi. Tak následující dny jsem jim instaloval síť. Vedl jsem ji přes půdu, kde se nacházel zmotanec kabelů, který rozváděl všemožně elektřinu, ale naštěstí všechny kabely byly izolované, tedy aspoň ty, o které jsem zavadil:)
Ale ve čtvrtek jsem chtěl zaměnit starší switch (rozvaděč) za rychlejší a připojit ho do záložní elektrické sítě tak, aby fungoval nepřetržitě, jenomže při připojování mi shořel - ne všechny dny jsou zde úspěšné a ne vždy se všechno daří.
Jinak večery jsem převážně trávil po návštěvách, neboť jsem byl pozván spolu ještě s dalšími kolegy na několik večeří. Na takových večeřích se dá zakusit spousta různých dobrot z celého světa, neboť misionáři tu pochází ze všelijakých konců světa. Takže jsme měli třeba kanadský javorový sirup, dýňové zákusky atp. Pro jednu rodinku jsem naopak já přivezl karlovarské oplatky, neboť tato rodinka jednu dobu pobývala v Německu na americké vojenské základně a občas vycestovali právě do Karlových Varů, takže mají na to pěkné vzpomínky. Předával jsem jim je se slovy: „Přivezl jsem vám ty naše velké hostie z Česka“. Samozřejmě tušili o co se jedná, neboť to sami i takto jednou pojmenovali.
A obzvlášť v sobotu se toho přihodila také spousta věcí. Hlavně v sobotu se konal svatební obřad našeho kolegy. Probíhalo to nigerijsky, neboť již byli oddáni v USA. Ale před samotným obřadem já jsem byl už od pěti od rána vzhůru, neboť jsem musel provést zálohu serveru, protože jsem se chystal na něj něco instalovat. Právě sobota je k tomu nejvhodnějším dnem – skoro nikdo není v kanceláři a Internet je rychlý. Ale průběh zálohy to bylo už utrpení, neboť po dvou hodinách se zjistilo, že nebude stačit místo na disku, takže se musela pustit znovu. Pak mezitím došlo ke kratšímu několikavteřinovému výpadku, ale UPSka to nedokázala udržet, tak se muselo začít zase znovu, ale aspoň se zjistilo, že je vadná. Jenomže jsem ji vyměnil až po následujícím druhém výpadku:) No a zanedlouho začínal svatební obřad. Konal se venku přímo pod sluncem, ale většina lidí seděla pod mangovníkem. Na mě tedy zůstalo místo jen pod tím sluncem, tak to byl i zároveň jediný den, kdy jsem se trochu mohl opálit, neboť jsem trávil celé dny v kanceláři.
Po obřadu jsem zase rychle spěchal do naší serverovny, neboť za pár hodin jsem měl jít opět na návštěvu. Na návštěvě se nás sešlo několik lidí, ale čerstvým hostem byla „babička“ Margaret (původem ze Skotska), která zrovna den předtím přiletěla do Nigérie z Etiopie. Přiletěla kvůli workshopu, který tu měla vést – vyučovat řečtinu. Takže jsme se dozvěděli i spoustu nových informací ohledně Etiopie a Keni, kde také hodně dlouho pobývala. Jen tak pro zajímavost, co mě zaujalo, bylo to, že když ji vezli z letiště a cestou přijížděli k první vojenské kontrole, tak měla z ní trochu obavy – co jí bude čekat, neboť v Nigérii byla poprvé. Ale voják se na ni usmál, zamával a řekl: „Hello ,mama, how are you?“ Tak nám říkala, že vojáci jsou tu takoví otevřenější, usměvavější, než třeba v té Keni. I mě to takto připadalo (a psal jsem to již v druhém dopise), když jsem dorazil a vystupoval z letadla na letištní celnici.
Týden ještě neskončil, zbývala ještě neděle, a v ní byla taky spousta dobrodružství, ale to až na příště. Takže příště se můžete těšit na setkání s Číňany a s jednou elitní policejní jednotkou.
Zdraví Honza
V Jos 24.9.
Žádné komentáře:
Okomentovat