Drazí přátelé a známí,
právě teď opět vyrážím na misijní výjezd do Nigérie (píšu z autobusu Studen Agency). Tento bude mnohem kratší – pouze na 3 týdny. Seběhlo se to všechno rychle - asi podobně tak, jak tomu bylo i u prvního. A vlastně tento nový příběh začíná úplně stejně, začíná opět v Českém Těšíně a je v něm spousta podobností.
Začalo to květnovou návštěvou Martina (parťáka s kterým jsem bydlel v Nigérii) v Těšíně. Byl to skvělý den, za celý den jsme stihli spoustu věcí – od výstupu na Javorový, přes chytání pstruhů až po jejich grilování s nigerijským kořením. Do toho se dokonce vešla i prohlídka polského Těšína.
Zmíníl jsem nějaké podobnosti a právě tyto podobnosti mě trochu udivují. Stejně třeba jako při první návštěvě Těšína jsem „náhodně“ potkal pastora Jarka Bílého (byl také na misii v Africe), který městem jen projížděl – tehdy na nádraží zrovna lízal zmrzlinu. V květnu jsem ho tedy potkal při výšlapu na vrcholek Javorového. No a celé plánování s výjezdem také započal Dan Kaczmarczyk – ředitel českého Wycliffe , kterého jsem tam v neděli potkal na bohoslužbě a který to zase vše inicioval. Zrovna se vrátil z Indie, kde byl na konferenci společně i s našimi dvěma šéfy z nigerijské misijní stanice. Říkal, že na nás vzpomínali, a tak se zrodila myšlenka se tam vrátit a vypomoci v jedné aktuální oblasti – školení místních pracovníků.
Pak když to zestručním, tak už zbývalo jen dohodnout termín mého příjezdu a získat vízum. Obě věci vyšly skoro až nadpřirozeně. Jako vhodný termín se pro mě jevilo září, v mém zaměstnání se podařilo mě uvolnit na 3 týdny a termín vyšel i po té „bezpečnostní“ stránce, neboť do 23. srpna se Wycliffe centrum v Nigérii rozhodlo nepřijímat žádné krátkodobé návštěvníky, protože v Nigérii situace nebyla zrovna bezpečná a panovalo tam spousta bezpečnostních omezení. Když jsme u těch termínu, tak to vyšlo i po té očkovací stránce, neboť jsem nemusel absolvovat žádná další očkování (cholera mně totiž platí do října, navíc nebyla ani v očkovacím centru k dostání).
S vízem to bylo také na poslední chvíli jak předminulý rok. Byly tam nějaké menší komplikace s dokumenty, na které jsem čekal z Nigérie, nakonec přišly přes USA včas. Pak nastaly potíže se zaplacením víza přes Internet, danou službu jsem totiž neměl u banky aktivní. On-line žádost o vízum jsem vyplnil ve čtvrtek a následující úterý jsem plánoval návštěvu ambasády ve Varšavě (je totiž oficiálně přidělena pro Čechy). Takže v pátek jsem si musel službu zaktivnit, což prý trvá 3 pracovní dny, tak jsem v pondělí doufal, že v to pondělí by snad to mohlo být. Měla přijít potvrzovací smska, ale nic celý den nepřicházelo. Tak jsem to k večeru vyzkoušel a fungovalo to. Hned jsem to zaplatil a náhle jsem zjistil, že za 4 hodiny mi jede vlak do Varšavy, musel jsem totiž jet přes noc, abych tam byl ráno včas. Takže jsem ještě pospíchal do práce vytisknout si nějaké potřebné dokumenty, které mi zbývaly a šup, šup na vlak.
Druhý den ve Varšavě dobrodružství pokračovalo. Zjistil jsem, že byl tam změněn velvyslanec a podmínky pro vydání víza se ztížily, např. Poláci tam musí jezdit 2x. Dokonce jsem tam potkal i 2 Čechy, které bohužel tam museli jet také podruhé, neboť tam přijeli ve čtvrtek, kdy ale není den pro interview, což se dalo ztěží zjistit, neboť jejich webová stránka není aktualizována. Ještě mi tam chybělo zaplacení poplatku pro ambasádu, takže jsem musel do směnárny, do banky a odevzdat zaplacenou složenku. A po několikahodinovém čekání (přiště je dobré si tam vzít aspoň rybářskou židličku:), neboť se čekalo hned před výtahem, kde byly k dispozici jen 3 židle pro 10-15 lidí).
Pak do odjezdu vlaku mi zbývalo pár hodin, takže jsem vyrazil na bloudění po městě ve vydatném dešti. No ale asi necelou hodinu před odjezdem mého vlaku se stalo něco opravdu nečekaného. Zrovna jsem vycházel z podchodu, když jsem hned u nádraží potkal nigerijský televizní štáb. Zjistil jsem, že jsou z církve Christ Embassy, kterou jsem v Nigérii navštěvoval a že jsou v Polsku na misijním výjezdě. Tak jsme byli všichni z toho pořádně přivedeni k úžasu, o to víc jsem byl překvapen, když mi dali časopis, na který jsem se těšil, že si ho v Nigérii zase koupím, sice byl v polštině, ale dostal jsem se k němu ještě dřív, než jsem do Nigérie vůbec dorazil. Ještě v rychlosti se mnou natočili toto krátké svědectví a zase šupky dupky na vlak. Tentokrát se dalo se ve vlaku posadit – ne jako u první návštěvy ambasády. Tak jsem celou cestu mohl sedět v chodbičce na schodku;)
Proč vlastně píši o takovýchto drobnostech? Asi protože mi to opravdu připomíná první výjezd, kdy si to Bůh všemi těmito malými drobnostmi sám řídil a vedl. Když se někde dveře zavřely, tak se otevřely hned nové. I na té ambasádě jsem měl jakýsi „pokoj“, že vše dopadne dobře, jenom si musím užít trochu onoho „Božího humoru a dobrodružství“.
Úplně poslední taková „zajímavost“ je právě spojená s odletem. Původně jsem totiž měl letět přes Frankfurt s Lufthansou – i jsem si to chtěl zarezervovat (je to asi teď nejlevnější spojení ze všech evropských letišť), než jsem našel daleko levnější variantu přes Káhiru – asi o třetinu. No a Lufthansa právě včera stávkovala. Navíc jsem se chtěl během léta podívat do severní Afriky – konkrétně do Tunisu přes Operaci mobilizace, ale výjezd tam byl nakonec zrušen. Ale nakonec se přeci jen letos podívám do té severní Afriky. Takže zrovna teď odjíždím na letiště do Vídně, pak odpoledne odlétám do Káhiry, kde přespím a potom ráno pokračuji letem do Nigérie.
Děkuji za modlitby
Honza
8.9.2012 na cestě do Vídně
Žádné komentáře:
Okomentovat